6. 9. 2023
Dnešní noc byla docela krátká, už ve tři hodiny ráno nás vzbudilo hlášení, že se blížíme do přístavu. Ale než loď zakotvila a my se mohli vylodit, uběhla další hodina a půl. Když jsme z přístavu konečně vyjeli, zastavili jsme u nejbližšího nonstop Indomaretu, abychom si tu dali snídani a počkali na východ slunce. Nebylo kam spěchat, jelikož zde máme sraz s Wirem, se kterým jsme domluveni, že podnikneme společně poslední akci na naší cestě, než se vrátíme zpět na Bali.
Wir je Lombočan, se kterým jsme se tu seznámili asi před měsícem a půl. No, bylo to vcelku na začátku naší cesty, a tak jsme se domluvili, že náš návrat na Lombok společně zapijeme. Jakmile se rozednělo a Lombok pomalu začal ožívat, rozhodli jsme, že se posuneme o kousek dál. Předběžně jsme byli domluveni, že se sejdeme v Senggigi, což je asi padesát kilometrů od přístavu. Jelikož jsme měli spoustu času, rozhodli jsme se, že navštívíme nějaké velkoobchody s perlami a nakoupíme dárky pro rodinu. Plán to byl skvělý, a tak jsme našli několik obchodů v našem okolí a směle se vydali nakupovat.
Když jsme dojeli k prvnímu místu, kde měl obchod být, nic jsme nenašli. No nic, rozhodli jsme se, že zkusíme další. Bohužel se stejnou úspěšností jako předtím. Až se třetím obchodem jsme měli více štěstí. Sice byl zavřený, ale díky ochotným sousedům se podařilo sehnat majitelku. Ta nám nadšeně ukázala svůj sortiment a my si vybrali pár dárečků. Paní byla velice milá a Péťu obdarovala perlovými náušnicemi. Udělali jsme si společně pár fotek, paní se zdvořile zeptala jestli je může použít na svůj firemní Instagram, rozloučili jsme se a vyrazili dál po naší trase. Už bylo deset hodin dopoledne a my zastavili u obchodu, dali jsme si kávu a ozvali se Wirovi, jak to časově vidí. Ten už byl nedaleko, tak jsme si dali ještě jedno kafe, pár cigaret a čekali na něj, než dorazí. Po jeho příjezdu jsme se vřele přivítali a domluvili se na denním plánu. Náš plán byl jednoduchý, a to dojet do Senggigi, kde jsme měli už objednané ubytování, a tam odpočívat, povídat si a také společně trochu popít. Wir náš plán s chutí přijal a řekl nám, že ví, kde koupit dobrý místní alkohol, který má název brum (čti brm). Jedná se o místní palmové víno. A tak jsme vyrazili, brmbrm (řečí malých dětí pro většinu prostředků) pro "brm".
Obchod s vínem, který nám Wir doporučil, byl až za Senggigi, a tak jsme tam dorazili okolo jedné hodiny. Nakoupili pár lahví, a protože už jsme všichni šilhali hlady, od obchodu jsme vyrazili rovnou na oběd, abychom si udělali základ na večírek, který nás čeká. Na obědě jsme se s Péťou domluvili, že Wirovi zaplatíme také pokoj v našem ubytování, aby nemusel večer jet tu dálku domů a my mohli společně probrat vše, co stihneme. Minimálně však naše zážitky, dozvědět se více o sobě navzájem a v neposlední řadě vypít alkohol, který jsme nakoupili. Wir s naší nabídkou souhlasil, a tak jsme dojedli oběd, zaplatili a rozjeli se na ubytování. Jen co jsme dojeli a trošku se zabydleli, vzali jsme si plavky a první láhev a šli společně k bazénu, kde jsme v přátelském rozhovoru setrvali až do setmění.
S příchodem večera přišel hlad, a tak jsme dostali dobrý nápad: převléci se, vzít další láhev a vyrazit na pláž, kde dáme něco k jídlu a budeme pokračovat. Po pár hodinách na pláži nebyl v okruhu 300 m nikdo, kdo by nás neznal. Já i Wir, prostě oba už jsme měli pěkně nakoupeno, a tak Péťa navrhla, že bychom mohli jít dělat ostudu zase někam jinam, a tak jsme vyrazili zpět na hotel. Tam už to bohužel nešlo moc rozjíždět, jelikož bylo po desáté, a tak jsme společně dopili tu láhev u bazénu a v tichosti se přepravili do pokojů.