24. 7. 2023
Dnešní ráno jsme se vzbudili oba docela mimo kondici. Měli jsme rýmu, zahleněný krk, no prostě jsme byli pěkně nachlazení. I když jsme měli dnes opustit město Senggigi a pokračovat dále ve své cestě po Lomboku, nakonec jsme se dohodli, že zde zůstaneme ještě jednu noc a dáme se trošku do pořádku. Dopoledne jsme odpočívali a nabírali síly, ale jelikož jsme na tom nebyli až tak špatně, že bychom vydrželi celý den ležet, tak jsme se domluvili, že podnikneme menší výlet. Cílem naší cesty byla nedaleká perlová farma. Docela nás zajímal proces získávání perel a navíc jsme si řekli, že rovnou nakoupíme i nějaké ty prezenty domů.
A tak jsme vyrazili a na perlové farmě byli v mžiku. Po zaparkování motorky jsme se vydali na prohlídku a popravdě jsme byli trošku zklamaní. Viděli jsme sice, jak probíhá péče o škeble v různých fázích růstu, ale nikdo se tam s námi nebavil, tudíž jsme nezískali představu o tom, co všechno to obnáší. “No nic, alespoň půjdeme do místního obchůdku s perlami a snad tu nakoupíme nějaké ty dárky” říkali jsme si. Ale opak byl pravdou. V obchodě měli jen obrovské výběrové perly a nejlevnější řetízek s jednou perlou začínal na 15 000 Kč. Jednalo se o obchod pro horních 10 000 Indonésanu, takže nic pro lidi jako jsme my, kteří zde hledají co nejlevnější ubytování nebo spí ve stanu. Ale i přesto, že jsme nic nekoupili a jen se tu rozhlédli, bylo to velice inspirativní. Perly měly různé barvy, velikost a tvar - až oči přecházely. Jediné štěstí pro mě, že se tam Péťi nic nelíbilo, jinak bych jí musel ty překrásné šperky nějak zošklivit. Šperky byly krásné, ale ty ceny už né tak moc. Tolik nul za prvním číslem jsem viděl jen ve slosování šťastných deset.
Po prohlídce obchodu jsme vyrazili směr parkoviště, že dáme cigaretu a vyrazíme se léčit na ubytování. Jen co jsme se usadili do stínu a začali vytahovat špinky, zubí se na nás jeden místní kluk a zve nás na cigaretu. Nabídku jsme přijali a šli se seznámit. Kluk se jmenoval Wir a byl velice vstřícný a komunikativní. Ubalil mi cigaretu z jeho tabáku a spustil, že jeho rodina má plantáž s tabákem a takovou menší farmu k tomu, ale on že pracuje zde na farmě jako inseminátor mušlí. No povídali jsme si nejméně půl hodiny, když nám Wir nabídl, jestli nechceme dojet, jakmile bude mít padla. Že si prý koupíme alkohol a uděláme mejdan. Nabídku jsme chtěli příjmout, protože to byl sympaťák a čas v jeho společnosti byl velice příjemný a poučný. Ale protože jsme byli nachlazení a nechtělo se nám dnes něco rozjíždět, tak jsme s díky odmítli. Vyměnili jsme si alespoň telefonní čísla a domluvili se, že až se budeme vracet z našich cest zpět na Bali, napíšeme mu a snad pak něco podnikneme.
Pak už jsme se jen rozloučili a vyrazili na ubytování odpočívat a nabrat síly na další den.