23. 7. 2023
Ráno jsme se vzbudili a cítili jsme se moc dobře vyspaní. Na ubytování jsme si dali snídani a vyrazili na obhlídku místní pláže. Vzhledem k tomu, že je město Senggigi hodně turistické, trochu nás překvapilo, že na pláži nebyla žádná lehátka, ale jen takové přístřešky s posezením na zemi, které byly obsazené Indonésany. I v moři byly jen místní děti.
Obešli jsme pláž, chvíli pozorovali rybáře a zjistili, že se cítíme trochu nachlazení. To nám ale nebránilo v tom, abychom dnes vyrazili na šnorchlování, na kterém jsme se včera domluvili.
Nipah beach, kam jsme měli namířeno, byla od nás vzdálená asi půl hodiny. V polovině cesty jsem si ale vzpoměla, že jsme nevzali voděodolný obal na telefon. Ondra otočil Lulu, vrátili jsme se pro obal a někdy okolo poledne dorazili na pláž. Tam jsme zjistili, že máme jít na šnorchlování nejen s majitelem restaurace Eshanem, ale také se třemi dalšími turisty. Byli to Němci a bohužel pro nás nebyli moc komunikativní.
Během šnorchlování jsme viděli jen dvě malé želvy, což nás po všech našich zážitcích už rozhodně nemohlo nadchnout, a tak jsme se vrátili zpátky k warungu - Ondra pěšky a já plavmo. Později, když se vrátil i zbytek výpravy, ostatní potvrzovali, že se jim šnorchlování moc líbilo. My jsme byli daleko víc nadšení z oběda, ke kterému jsme si oba dali rybí polévku a já mé oblíbené zeleninové gado-gado a Ondra smaženou rýži. Nacpali jsme se až k prasknutí, rozloučili se s Eshanem a jeho rodinou a vyrazili zpět na náš home stay.
Bohužel pro mě jsem se cítila mnohem hůř, a tak jsem už jen zalehla a doufala, že mi zítra bude trochu líp.