22. 7. 2023
Dnešní noc byla po dlouhé době opravdu odpočinková. Částečně to bylo způsobeno tím, že jsme zalehli opravdu brzo, a z části tím,že už nám došel arak. Jen ráno jsem se budil každou chvíli, jelikož rybáři vyjížděli na moře za obživou a jejich dvoutaktní motory, které mají na svých lodích, dělají opravdu obrovský randál. Z postele jsme vylezli hned po úsvitu a začali plánovat dnešní itinerář.
Nejprve jsme z ubytování vyrazili na jihovýchod, kde jsme si našli, že je růžová pláž (Pink beach). Tam jsme si nejprve dali snídani, a potom jsme vyrazili na obchůzku okolí, abychom se pokochali krajinným rázem a udělali pár fotek. Z růžové pláže jsme vyrazili okolo půl desáté směrem na východ Lomboku do města Senggigi, které bylo vzdáleno asi 120km. Po cestě jsme natrefili na takovou kovovou konstrukci nad dálnicí, kde jsme se museli na chvilku zastavit a uďelat pár fotek. Vypadlo to velice futuristicky, ale značeno to bylo jako park. Odtud jsme se
zajeli podívat na hinduistický chrám, pak přímo do města Senggigi.
Tam jsme si už během cesty našli ubytování, tudíž po příjezdu sem jsme se jeli rovnou podívat na náš nový domov, jelikož zde budeme zůstávat celé dvě noci, než se posuneme dále.
Když jsme se ubytovali, dali jsme si hodinku odechu, abychom ulevili našim pozadím, která si už odvykla dlouhému sezení na motorce. Pak jsme na sebe hodili plavky a sbalili si sarongy, které používáme víceúčelově: jak místo deky, tak i místo osušky. Je to skvělý kus hadru. Potom už jen zbývalo nasednout na motorku a vyrazit oběvovat okolní pláže a čarokrásné zálivy a zátoky.
Jelikož se už čas posunul do odpoledních hodin a my ještě nebyli nikde na obědě, hledali jsme po cestě místo, kde se pořádně nadlábnem. Nejprve jsme zastavili na takovém odpočívadle s nádhernou vyhlídkou, kde se nadcházely dva warungy. Nabídka vypadala obstojně, ale jak to zde bývá - žádné ceny u jídel ani žádný jídelní lístek. Tak jsme zašli do jednoho z nich a zeptali se indonésky, kolik co stojí, paní byla zaskočená a vůbec si nemohla vzpomenout, kolik vlastně stojí ty dvě jídla, které prodává už patnáct let pořad dokola. Začali jsme cítit problém. V tom okamžiku z ní ale cena vypadla a nebyla úplně přestřelená. Tak jsme si řekli že ano, jen jsme se chtěli ujistit, že cena zahrnuje i přílohu. V tom se odněkud vynořil její manžel - podnikatel - viděl bělochy a začal špekulovat. Jako, že je to cena jen za rybu a příloha se platí zvlášť. Říkáme: “Ok, tak kolik chcete za rýži?” On okamžitě vychrlil cenu, která mě ihned odradila si zde něco dát. Sbalili jsme se, sedli na motorku a pokračovali dále. Péťa potom našla na googlu dobré recenze na warung kousek od nás, a tak jsme tam zajeli. Recenze nelhaly, majitel byl velice přátelský a jídlo měl fantastické. Po pozdním obědě a milou rozpravou s majitelem a jeho dobrým přítelem, který nám dal pár tipů na místa, kam se určitě vypravíme, jsme zaplatili a domluvili se, že další den sem dojedeme a půjdeme s majitelem šnorchlovat. On prý nám ukáže zdejši podmořský život. Je tu prý mnoho želv, které se dají pozorovat. Rozloučili jsme se a vypravili na ubytování.
Po cestě jsme dali jednu rychlou zastávku v obchodě, abychom si koupili gin - na večerní rozpravu a zhodnocení dnešniho dne.