21. 7. 2023
Ačkoliv jsem šla včera spát hodně brzo, tak jsem se dnes zbudila strašně rozbitá a vlastně i docela pozdě. Celou noc mě trápily zlé sny, které byly pokaždé o něčem jiném, ale jeden děsivější než druhý. I tak jsem se ale ráno vykapala z pelechu, abych dále pokračovala v jakžtakž pravidelném cvičení.
Než jsem docvičila, celá naše výprava už byla na nohou, ačkoliv včera z večírku dorazili někdy kolem půl jedné. Společně jsme se rozhodli, že si dnes dáme snídani mimo ubytování. Šli jsme do restaurace, která měla ty nejlepší recenze, a záhy zjistili, že jsme udělali opravdu dobře. Všechno, co jsme dostali na stůl, vypadalo i chutnalo úžasně. Bohužel v Onďově jídle byl nějaký kus plastu. Oznámili jsme to našemu číšníkovi a on okamžitě chtěl Ondrovi jídlo vyměnit. Ten se ale rozhodl, že to určitě není nutné, a pochutnával si na své snídani dál. Chvilku na to se stalo něco, co jsme tady v Indonésii ještě ani jednou nezažili. Číšník nám přinesl jako omluvu dva úžasné zákusky, které chutnaly stejně báječně, jako vypadaly. To tu popravdě také zrovna nebývá zvykem, protože ačkoliv zákusky vypadají vesměs lákavě, většinou moc dobře nechutnají. Holky z takového jednání byly absolutně nadšené, a tak hned udělali velmi pozitivní recenzi na Google.
Jakmile jsme se vrátili na ubytování, přišel čas, abychom si sbalili věci a vyrazili. Holky vyjely o chvilku dřív, protože se dnes vracely zpátky na Bali a nechtěly znova absolvovat dlouhou čekací dobu v přístavu. Jak jsme později zjistili, bohužel se jim to ani tentokrát moc nepovedlo. Ačkoliv vyrážely někdy okolo 10. hodiny dopoledne, z přístavu odjely až ve 14:30. My jsme vyráželi cca hodinu po nich a věděli jsme, že naše první zastávka určitě musí být na benzince. Lulu už na tu první nádrž ujela skoro 280 kilometrů, její hladové oko na nás vášnivě mrkalo a my jen doufali, že těch pár kiláků k pohonným hmotám zvládneme dojet. Já si myslím, že jsme tam dojeli taktak, Ondra věří tomu, že byl Lulu ještě nějakých 20 kiláků zvládla. Kdoví…
Odsud už jsme vyrazili k naší první zastávce, kterou byla vesnička Sade. Jednalo se o tradiční sasaskou vesnici. Sasakové tvoří 85% obyvatel ostrova Lombok a jsou to muslimové. Domečky tu byly postavené z bambusu, stěny pak ze směsi vyrobené z kravského hnoje (který prý odpuzuje komáry) a jejich střechy buď z trávy či rýžových stvolů. Ve vesničce je celkem 150 domů a žije tu 170 stálých obyvatel. Muži dělají většinou průvodce a ženy předvádí tradiční řemeslnou výrobu z bavlny a nabízí své zboží ve svých obchůdcích. Místo to bylo hodně plné turistů, ale rozhodně mělo své kouzlo. Vstupné se tam neplatí, ale je slušnost průvodci věnovat spropitné dle svého uvážení. My jsme mu nechali 100 000 indonéských rupií (cca 150 Kč).
Když jsme měli po prohlídce, zvažovali jsme, jestli vyrazíme na náš další point po hlavní silnici nebo vybereme nějakou boční cestičku. Rozhodli jsme se pro cestičku a zezačátku byli opravdu šťastní, že jsme to udělali. Lidé, kolem kterých jsme projížděli, byli velmi usměvaví. Děti na nás mávaly a zdravily nás, takže jsme si připadali opravdu dobře. Bohužel se cesta ale stále zhoršovala, až jsme nakonec dorazili spíš na takovou pěšinku. Tam jsme se domluvili, že zkusíme zvolit nějakou jinou odbočku, která nás přivede někam blíž k hlavní silnici. Dostali jsme se do míst, kde bohužel zatím byla silnice teprve ve výstavbě. Štěrk v kombinaci s prachem a čerstvě vysypaným kamením způsobil v jednom prudším kopci pád naší motorky. Byli jsme rádi, že se nám to stalo v téměř nulové rychlosti, a tak nikdo z nás nepřišel k úhoně.
Určitě stojí ještě za zmínku, že krajina, kterou jsme projížděli, byla především zemědělská. Na rozdíl od toho, co jsme tu na polích už všechno viděli, tady pěstovali především něco jiného. Byly to takové vysoké rostliny s velkými listy, a když jsme pak viděli, že všude kolem cest suší nějaké bylinky, cvaklo nám to. Však Lombok je známý tím, že se tu pěstuje tabák!
Naše další zastávka bylo ubytování, které ovšem na Bookingu nemělo moc dobré hodnocení. V oblasti, kam jsme přijeli, ale žádné další cenově přijatelné nabídky nebyly. Rezervaci jsme si neudělali, dorazili přímo na místo a po obhlídce pokoje jsme se rozhodli, že tu na noc rádi zůstaneme. Náš domeček se nacházel přímo na pláži, byl čistý a vlastně i moc hezký. Špatnému hodnocení na Bookingu ale rozumíme, protože lidé, kteří si ho tam objednali přes něj, zaplatili i Bookingu, a pak i majiteli. On s nimi totiž už nespolupracuje… něco podobného už se nám v minulosti také stalo.
Kousek od našeho ubytování se měla nacházet růžová pláž, na kterou jsem se chtěla jít podívat. Po několika dotazech jsme ale zjistili, že jsme od pláže cca 13 kilometrů daleko. Proto její návštěvu odložíme na zítra nebo na nikdy…
Nedaleko ubytování jsme narazili na malý warung, kde jsme si dali večeři. Sice trochu brzkou, protože bylo něco kolem 3. odpoledne, ale dobrou a levnou. Byli jsme po dnešním cestování celkem unavení, a tak jsme se rozhodli, že půjdeme relaxovat. Ondra si lehnu k filmu, já ke knížce a bylo. Vzhledem k tomu, že náš domeček je otočený směrem na západ, stačilo jen v pravou chvíli vyjít na terasu a pozorovat západ slunce kdesi daleko za sopkou Agung na Bali. Překvapivě byla odsud, z jihovýchodní části Lomboku, vidět velmi dobře.
