17. 8. 2023
Dnes jsme vstávali brzo, jak už to pod stanem bývá. Jen co jsme zbourali stan, sbalili věci a naházeli je do motorky, zastavil se za námi Andy, aby nám nabídl ranní kávu. Nabídku jsme s chutí přijali a u kávy si ještě chvíli povídali. Věděli jsme, že dnes je v Indonésii významný den - Den nezávislosti. Ve vesnici měly oslavy začít ve tři hodiny odpoledne, ale tak dlouho jsme bohužel čekat nemohli. Museli jsme se dnes dostat do Aimere, odkud druhý den ráno bude odplouvat náš trajekt na Sumbu. Další důvod proč spěchat byl ten, že to už od rána vypadlo na déšť a tomu jsme se chtěli vyhnout. A tak jsme Andymu moc poděkovali za vše, rozloučili se s ním a vyrazili na cestu.
Dlouho se nám dařilo celkem obstojně dešti ujíždět. Zrovna když jsme byli v nejvyšším bodě naší cesty, tak nás, mrcha jedna, dohnal. Odsud jsme už měli jen sestupovat k moři, a tak jsme jel jako o závod, abychom byli z toho deště co nejrychleji pryč. Po patnácti minutách se mi to konečně podařilo a my už nemuseli bojovat s bodavými kapkami deště a zimou, ale jen se zimou. Když už jsme zmrzlí jako dva nanuky, zastavil jsem v nějaké vesnici na čaj a něco k snědku. Čaj nás trošku zahřál a jídlo nestálo za řeč...fuj. Rychle jsme tedy zaplatili a pokračovali směle dál. Do Aimere jsme dorazili kolem půl jedné, ubytovali jsme se v rezervovaném homestayi a vydali se do přístavu zjistit nějaké to info o zítřejší plavbě. V celé přístavní budově nebyla ani noha. Jak nečekané, když je dnes státní svátek… Snažili jsme se zeptat alepoň lidí, kteří se potulovali kolem. Bohužel nám ale dávali zmatené a různorodé informace, a tak jsme jeli zpět na ubytování. Tam jsme zastihli paní majitelku s manželem, kteří nám slíbili, že nám s lístky na trajekt později pomůžou. "Paráda, zase o starost méně", radovali jsme se.
Odpoledne jsme už jen odpočívali a vstřebávali zážitky z předešlých dnů. V podvečer jsme se vypravili na slavnosti spojené se Dnem nezávislosti. Dali jsme si tam něco k jídlu, něco k pití, zahráli si ruletu o věcné ceny a ani tance jsme ušetřeni nebyli. Po hodině veselení jsme se vypařili jako pára nad hrncem a šli odpočívat a nabírat síly na zítřejší plavbu.