Na Lombok a dál - den 24. Eimere
9. 8. 2023
Dnešní den byl náš plán opustit město Ruteng a dojet do vesnice Aimere. V Rutengu jsme si krásně odpočali, doplnili zásoby araku, abychom na naší cestě eliminovali případnou trudomyslnost, jelikož Indonésie je nevypočitatelná země a občas dost překvapující. Jak mile, tak i opačně, ale z větší části tu člověk bývá překvapen velice mile. Ale abych se vrátil k našemu dennímu plánu. Z ubytování jsme vyrazili okolo deváté hodiny a naše první zastávka byla na rýžových plantážích ve tvaru pavučiny. Tento tvar získaly díky letitému dělení pozemků mezi rodinné příslušníky.
Odtud jsme pokračovali dle našich plánů do již zmíněné vesnice Aimere. Cesta nebyla z těch nejdelších přejezdů, které jsme absolvovali, ale jak už víte z našich předchozích dnů, délka trasy není až tak rozhodující faktor.
A tak jsme vyrazili od rýžových teras bez časového plánu s tím, že na určené místo dojedeme buď dnes nebo zítra. Cesta naštěstí byla ve velice dobrém stavu. Vedla přes hory nádhernou přírodou, která ji lemovala, a umožňovala nespočet výhledů. Jediné co nám ztrpčovalo cestu byla teplota, ta byla místy jen okolo dvaceti stupňů. Vím, co si asi říkáte: ,,ty jsou ale změkčilý, co my bychom dali za dvacet stupňů’’. Ale tady je dvacet stupňů pocitově úplně jiná teplota, a to hlavně díky všudypřítomné vlhkosti a k tomu jsme se řítili na motorce, co to jenom šlo. Navlékli jsme se skoro do všeho, co jsme s sebou měli, a za čtyři a půl hodiny jsme byli v cíli. Zastavili jsme u Alfamartu, abychom koukli po nějakém ubytování a dokoupili vodu a cigarety. Po chvíli hledání jsme jedno našli, co vyhovovalo našim požadavkům na cenu i čistotu, ale bohužel bylo již beznadějně vyprodané. A tak jsme se vypravili na večeři a kouknout po okolí, kde by šlo postavit stan. Měli jsme štěstí, zanedlouho jsme dorazili k warungu, vedle kterého bylo hřiště. Dali jsme si večeři a zeptali se, jestli by vadilo, kdybychom tu přečkal noc, a majitel odpověděl, že není problém. Po vydatné večeři jsme postavili stan. Místo jsme měli opravdu krásné, hned u pláže s vyhlídkou na oceán i sopku. Zalekli jsme do stanu a nechali vlny, aby nás ukolébaly ke spánku.