9. 8. 2023
Dnešní den byl náš plán opustit město Ruteng a dojet do vesnice Aimere. V Rutengu jsme si krásně odpočali, doplnili zásoby araku, abychom na naší cestě eliminovali případnou trudomyslnost, jelikož Indonésie je nevypočitatelná země a občas dost překvapující. Jak mile, tak i opačně, ale z větší části tu člověk bývá překvapen velice mile. Ale abych se vrátil k našemu dennímu plánu. Z ubytování jsme vyrazili okolo deváté hodiny a naše první zastávka byla na rýžových polích ve tvaru pavučiny. Tento tvar získaly díky letitému dělení pozemků mezi rodinné příslušníky.
Odsud jsme pokračovali dle našich plánů do již zmíněné vesnice Aimere. Cesta nebyla z těch nejdelších, které jsme absolvovali, ale jak už víte z našich předchozích dnů, délka trasy není rozhodujícím faktorem.
A tak jsme vyrazili od rýžových polí bez časového plánu s tím, že na určené místo dojedeme buď dnes nebo zítra. Cesta byla naštěstí ve velice dobrém stavu. Vedla přes hory nádhernou přírodou, která ji lemovala, a umožňovala nespočet výhledů. Jediné, co nám ztrpčovalo dnešní přesun, byla teplota. Ta byla místy jen okolo dvaceti stupňů. Vím, co si asi říkáte: ,,ty jsou ale změkčilý, co my bychom dali za dvacet stupňů’’. Ale tady je dvacet stupňů pocitově úplně jiná teplota, a to hlavně díky všudypřítomné vlhkosti a k tomu jsme se řítili na motorce tak rychle, jak to jenom šlo. Navlékli jsme se skoro do všeho, co jsme s sebou měli, a za čtyři a půl hodiny jsme byli v cíli. Zastavili jsme u Alfamartu, abychom koukli po nějakém ubytování a dokoupili vodu a cigarety. Po chvíli hledání jsme našli jedno, které vyhovovalo našim požadavkům na cenu i čistotu, ale bohužel bylo již beznadějně vyprodané. A tak jsme se vypravili na večeři a kouknout po okolí, jestli by tu někde nešlo postavit stan.
Měli jsme štěstí a zanedlouho jsme dorazili k warungu, vedle kterého bylo fotbalové hřiště. Dali jsme si večeři a zeptali se v hospodě, jestli by vadilo, kdybychom tu přečkal noc. Majitel odpověděl, že není problém. Po vydatné večeři jsme postavili stan. Místo jsme měli opravdu krásné, hned u pláže s vyhlídkou na oceán i sopku. Zalehli jsme do stanu a nechali oceán, aby nás ukolébal ke spánku.