top of page

Na Lombok a dál - den 11. Sumbawa

Aktualizováno: 14. 5.

27. 7. 2023


Ranní probuzení ve stanu bylo vskutku úžasné. Vzbudili jsme se ještě před svítáním stejně jako všichni ostatní osadníci kempu. To svítání nad oceánem bylo naprosto úchvatné! Obloha se nejdřív zbarvila do fialova, a pak začala postupně blednout. Jsem opravdu vděčná za to, že takovéhle momenty tady můžeme spolu prožívat.


Východ slunce na Lomboku, Indonésie
Východ slunce na Lomboku

Jakmile sluníčko vykouklo nad obzor, začali jsme balit stan a chystat se k odjezdu. Cestou k přístavu, odkud odjíždí trajekt na Sumbawu, jsme se rozhodli udělat pár zastávek. První z nich byla v parku se stromy gigantických rozměrů. Vlnovec pětimužný je ohromný strom, jehož největší exemplář jsme zatím viděli na Bali. Tam je tento strom posvátný. Tady byly jeho mladší bratři, ale zato jich tu bylo spousty.


Pak už jen byla rychlá zastávka, abychom natankovali Lulu, a další plánovaná stopka měla být u bankomatu. Ty jsme vyzkoušeli tři, ale žádný se s námi bohužel nechtěl kamarádit. Domluvili jsme se, že to znovu vyzkoušíme na Sumbawě, a já se v duchu strachovala, jestli to vůbec má šanci na úspěch tam, když to nevyšlo tady. "Jestli s tím opravdu bude později problém, budeme v prekérní situaci." brblala jsem si potichu pod fousy. Uvízli bychom na ostrově, daleko od všech našich známých a běžných možností. Snad to klapne... Samozřejmě se ale v mojí hlavě začaly odvíjet představy, jak budeme situaci řešit, když to nevyjde…


Cestu trajektem jsme si popravdě moc nevychutnali, ale zato jsme stihli oba dopsat resty, které jsme vůči našemu deníku měli. Cesta trvala asi 2 hodiny, stála nás necelých 80 000 IDR (110 Kč) a stihli jsme své povinnosti jen tak tak. První pohled na ostrov Sumbawa nás překvapil. Ze zeleného světa Lomboku jsme přijeli do vyprahlého světa dalšího, ne tak vzdáleného ostrova.


První pohled na ostrov Sumbawa, pláž u přístavu
První pohled na ostrov Sumbawa

Hned po vylodění na druhém ostrově této výpravy jsme zastavili u obchodu, abychom dokoupili vodu, trochu vydechli a domluvili se, co dál. Stejně tak, jako jsme na Bali zvyklí na to, že se okolo Indomaretu pohybují psi a kočky, tady byla koza. Bylo to úsměvné, protože přišla až přímo k nám a žebrala o nějakou tu dobrotu. Když jí to nevyšlo, zkontrolovala všechny motorky, které na parkovišti byly, a poté smutně odešla pryč. Po krátké debatě o našich možnostech jsme se nakonec rozhodli, že nejdřív pojedeme směrem na jih, kde mají být dvě nádherné pláže.


Žebrající koza u obchodu na ostrově Sumbawa, Indonésie
Žebrající koza u obchodu

Během cesty jsme udělali ještě jednu malou neplánovanou zastávku, protože jsem si všimla, že vlevo od cesty je vesnička, která je postavená celá na kůlech. To prostě nešlo nezastavit a nevyfotit.


Vesnice na kůlech, Sumbawa, Indonésie
Vesnice na kůlech

Jakmile jsme dojeli k první pláži, zjistili jsme, že je to místo, kam se stahují všichni surfaři z širokého okolí. Díky tomu tu bylo hodně homestayů, a tak jsme zvažovali, jestli tu nezůstaneme na noc. Přímo u pláže jsme dokonce objevili camp, a tak bylo o čem přemýšlet. Vzhledem k tomu, že jsem měla vybitý telefon, zaběhli jsme do restaurace, kde bylo celkem plno. Připíchli jsme telefon na zdroj, objednali si jídlo a začali zjišťovat naše možnosti. Vzhledem k tomu, že jsme na jídlo čekali rozhodně víc jak hodinu, času bylo celkem dost. Během té doby jsme si nechali poradit levný homestay, vyhledali několik věcí, co by na Sumbawě mohly stát za vidění, a pořádně vyhladověli. Když konečně donesli moje jídlo, Ondra nic nedostal… S obsluhou jsme se domluvili, že bychom tedy chtěli znovu objednat jeho jídlo, a to jsme dostali zase po nějaké té delší čekací době. Čas se trochu nachýlil, a tak bylo rozhodnuto, že už se dnes nikam jinam přesouvat nebudeme a zůstane v této obci.


Doporučený homestay byl plný, další, který jsme si vyhlídli, nebyl dostavený, a tak jsme nakonec skončili v kempu a ve finále za to byli rádi.


Majitel byl moc milý, v rámci ceny 100 000 IDR (150 Kč) jsem dostala i kokos a navíc nám doporučil místo, kam se máme zítra zajet podívat. Také jsem se ho zeptala, jestli se zde na pláži dá šnorchlovat a případně, kde je něco k vidění, a bylo mi řečeno, že šnorchlování je skvělé podél celé pláže. Vybavila jsem se tedy maskou, skočila do plavek a vlezla do oceánu. Hned po pár tempech mi ale došlo, že vpravo ani vlevo ode mě nikdo ve vodě není, a vzpomněla jsem si, že je Indonésie známá nejen silnými mořskými proudy, ale také tím, že se tu vyskytují mořští krokodýli. To mě donutilo mazat zpátky na břeh a o korálech si nechat jen zdát. Před spaním jsme se šli ještě projít po pláži a doufali v krásný západ slunce, který ale tentokrát bohužel díky oblačnosti moc nevyšel. Není holt každý den posvícení.


PS: Úplně jsem zapomněla napsat, že se nám podařilo na Sumbawě vybrat peníze z bankomatu hned na druhý pokus. Uff :)



Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page