28. 7. 2023
Dnešní ráno jsem se probral vcelku pozdě. Péťa už byla jako vždy na nohách, relaxovala u knížky a připravovala se na dnešní dlouhý přejezd do hlavního města ostrova Sumbawa, které se jmenuje skoro stejně - Sumbawa Besar. Tam už jsme měli na dnešní noc rezervované ubytování. Jen co jsem vylezl ze stanu a protřel si oči, přišel pan domácí, aby nás přizval k ohni, kde ohříval vodu na čaj či kávu. S díky jsme přijali a šli si k němu přisednout, abychom si dali čaj, probrali podrobněji dnešní cestovní plán a prohodili pár slov s hostitelem. Poté, co jsme se domluvili na průběhu dne a dopili čaj, začali jsme bourat naše provizorní bydlení. Jen co bylo vše sbaleno, rozloučili jsme se, nasedli na motorku a vyjeli ještě kousek dál na jih, kde jsme našli krásnou pláž, kterou jsme chtěli navštívit i za cenu toho, že se posouváme opačným směrem, než chceme později jet.
Po dvaceti kilometrech jsme dorazili na místo. Záliv to byl vskutku krásný s překrásně azurovou vodou, ale ten nepořádek kolem celkový dojem vysloveně kazil. Z toho důvodu jsme se tu nezdrželi déle než na pár fotek a protažení těla. Z tohoto místa jsme byli doslova zklamaní. Je to hrozné, že takové krásné místo si dokážou místní tak zohavit. No jo, jim prostě nevadí, že si jejich děti hrají mezi odpadky… “Nic naplat, jedeme dál”, zavelel jsem, “však nás čekají ještě další dvě místa, která chceme navštívit.”
Během cesty jsme míjeli místa s kouzelnou, ale hodně suchou krajinou. Oproti Lomboku to byla opravdu nečekaná změna. Obzvlášť, když vezmeme v úvahu to, že ostrovy nejsou moc daleko od sebe. Po pravdě tahle věc už nás překvapila včera, když jsme odjíždeli od trajektu (ale nevím, jestli se o tom Péťa zmínila). Dnes jsme ale krajinu navíc i nafotili.
Další naše zastávka byla u leknínového jezera, které jsme míjeli předešlý den. Když jsme včera svištěli kolem, pohlédli jsme na něj od silnice a moc nás moc nezaujalo, ale na googlu vypadlo velice krásně. Protože bylo opět po cestě, tak jsme mu tentokrát dali šanci a zastavili u něj. Areál to byl vskutku impozantní: obrovské jezero poseté lekníny, před jezerem rybník sloužící k projížďce na loďce či šlapadlech, dětské hřiště s ruským kolem, spousta stánků a restaurace. Bohužel i na tomto místě se dost podepsal Covid své přidal i zub času. Stánky byly opuštěné, hřiště neudržované a lekníny odkvetlé. No dobře, za ty lekníny Covid nemůže. Jen jsem Vás zkoušel, jestli posloucháte pořádně. Hold matička příroda má své cykly a fáze a my sem zrovna dojeli ve špatnou dobu. Ale když už jsme tam byli, obešli jsme si rybník, kde sedělo pár tichých bláznů a čekalo na svůj záběr. Jezero udržovalo pár zahradníků z loděk, aby zase, až přijde jeho čas, bylo krásné a úchvatné. Naštěstí pro nás tam byla otevřená restaurace, která jako jediná jela na 120%. Bohužel pro ni jsme byli jedinými hosty. Objednali jsme si kávu a ledový čaj, který jsme ale bohužel nedostali. Asi to bylo tím, že byla obsluha restaurace tak vytížená nicneděláním a naše objednávka tak složitá a nesrozumitelná, že z ní servírka zvládla krásných 50%. No nic, nevadí, dopili jsme kávu a jeli dál na místo, které nám bylo doporučeno majitelem kempu, kde jsme nocovali.
Péťa se na místo koukala na googlu a nevypadalo moc lákavě, popsala ho spíše termínem: zajímavé. Jednalo se o rybářskou vesnici, která se tvářila jako uměle vytvořený poloostrov. Domy byly postavené na kůlech nad hladinou moře. No prostě takové indonéské Benátky. Chvíli jsme přemýšleli, jestli tam jet či nikoliv. Protože to ale nebyla žádná velká zajížďka z naší trasy, tak jsme tam vyrazili. Když jsme dojeli na násep spojující ostrov Sumbawa s rybářský městem Pulau Bungin, zastavili jsme na uměle vytvořené cestě spojující tato dvě místa a přemýšleli, jestli do města jet či to otočit. Vesnice vypadla v reálu opravdu stejně, jako to ukazoval strýček Google. Ze vzdálenosti, ve které jsme se od obce nacházeli (cca 200 metrů) to ani zdaleka nepůsobilo jako místo, které bychom chtěli navštívit. A tak jsme to otočili a vyrazili dále po naší trase, však do cíle nám zbývalo bezmála 80 km. Zbytek cesty jsme proletěli jen s jednou krátkou přestávkou. Už jsme se po těch třech dnech ve stanu oba těšili na pohodlnou postel a soukromou sprchu, i když jen studenou. S teplou sprchou už zde ani nepočítáme, však jsme ji během tohoto našeho výletu měli zatím jen jednou.
Ubytování nás velmi mile překvapilo. Nebyl to pouhý pokoj, ale nádherný apartmán, navíc byl čistě uklizený, voňavý a jen a jen pro nás. Příjemně nás překvapila velmi pohodlná postel a fungující klimatizace. To vše za lidových 300 Kč za noc. Prostě paráda.
