Na Lombok a dál - den 12. Sumbawa Besar
28. 7. 2023
Dnešní ráno jsem se probral vcelku pozdě. Péťa už byla jako vždy na nohách, relaxovala u knížky a připravovala se na dnešní dlouhý přejezd do hlavního města ostrova Sumbawa, které se jmenuje shodou okolností skoro stejně - Sumbawa Besar. Tam už jsme měli na dnešní noc rezervované ubytování. Jen co jsem vylezl ze stanu a protřel si oči, přišel pan domácí, aby nás přizval k ohni, kde ohříval vodu na čaj či kávu. S díky jsme přijali a šli si k němu přisednout, abychom si dali čaj, probrali podrobněji dnešní cestovní plán a prohodili pár slov s hostitelem. Poté, co jsme se domluvili na průběhu dne a dopili čaj, začali jsme bourat naše provizorní bydlení. Jen co bylo vše sbaleno, rozloučili se, nasedli na motorku a vyjeli ještě kousek dál na jih, kde jsme našli krásnou pláž, kterou jsme chtěli navštívit i za cenu, že se posuneme opačným směrem, než chceme jet.
Po dvaceti kilometrech jsme dorazili na místo. Záliv to byl vskutku krásný s překrásně azurovou vodou, ale ten nepořádek kolem to vysloveně kazil. Z toho důvodu jsme se tu nezdržovali déle než na pár fotek a protažení těla. Z tohoto místa jsme byli vysloveně zklamaní. Je to hrozné, že tak krásné místo si dokážou tak zničit. No jo jim to prostě nevadí se slunit mezi odpadky… “Nic, jedeme dál”, zavelel jsem, “čekají nás ještě další dvě místa, která chceme navštívit, tak nasedat a jedem.”
Během cesty jsme míjeli místa s kouzelnou, ale hodně suchou krajinou. Oproti Lomboku to byla opravdu nečekaná změna. Obzvlášť, když vezmeme v úvahu to, že ostrovy nejsou moc daleko od sebe. Po pravdě tahle věc už nás překvapila včera, když jsme odjizdeli od trajektu (ale nevím, jestli se o tom Péťa zmínila). Dnes jsme ale krajinu navíc i nafotili.
Další naše zastávka byla u leknínového jezera, které jsme míjeli předešlý den, ale ze silnice nás moc nezaujalo, tudíž jsme jen prosvištěli kolem. Ale na googlu vypadlo velice krásně, bylo opět po cestě, tak jsme mu tentokrát dali šanci a zastavili u něj. Areál to byl vskutku impozantní: obrovské jezero poseté lekníny, před jezerem rybník sloužící k projížďce na loďce či šlapadlech, dětské hřiště s ruským kolem, spousta stánků a restaurace. Bohužel i na tomto místě se dost podepsal Covid a zub času. Stánky byly opuštěné, hřiště dlouho neudržované a lekníny odkvetlé, za což nemůže nikdo. To je prostě příroda a ta má
své fáze a my sem zrovna dojeli ve špatnou dobu. Ale když už jsme tam byli, obešli jsme si rybník, kde sedělo pár tichých bláznů a čekalo na svůj záběr. Jezero udržovalo pár zahradníků z loděk, aby zase, až přijde čas, bylo krásné a úchvatné. Naštěstí pro nás tam byla otevřená restaurace, která jako jediná jela na 120%. Bohužel pro ni my jsme byli jediní hosté. Objednali jsme si kávu a ledový čaj, který jsme nakonec nedostali, protože restaurace byla tak vytížená a objednávka tak složitá, že na půlku obsluha zapomněla. No nic, nevadí, dopili jsme kávu a jeli dál na místo, které nám bylo doporučeno majitelem kempu, kde jsme nocovali.
Péťa se na místo koukala na googlu a nevypadalo moc lákavě, bylo spíše zajímavé. Byla to rybářská vesnice, která se tvářila jako uměle vytvořený poloostrov. Domy byly postavené na kůlech nad hladinou moře. No prostě takové indonéské Benátky. Chvíli jsme přemýšleli, jestli tam jet či nikoliv. Ale nebyla to moc velká zajížďka z naší trasy, a tak jsme tam nakonec vyrazili. Když jsme dojeli na násep spojující ostrov Sumbawa s rybářský městem Pulau Bungin, zastavili jsme na uměle vytvořené cestě spojující tyto dvě části a přemýšleli, jestli do města jet či to otočit a pokračovat v naší trase. Tato zastávka vypadla opravdu stejně, jako to ukazoval Google. Z naší vzdálenosti, ve které jsme se nacházeli od města (cca 200 metrů) to ani zdaleka nepůsobilo jako místo, které bychom chtěli navštívit. A tak jsme to otočili a vyrazili dále po naší trase, však do cíle nám zbývalo bezmála 80 km. Zbytek cesty jsme proletěli jen s jednou krátkou přestávkou. Už jsme se po těch třech dnech ve stanu oba těšili na pohodlnou postel a soukromou sprchu, i když jen studenou. S teplou sprchou už zde ani nepočítáme, také jsme ji během tohoto našeho cestování měli zatím jednou.
Ubytování nás velmi mile překvapilo. Nebyl to pouhý pokoj, ale nádherný apartmán, čistě uklizený, voňavý a jen a jen pro nás. Co nás příjemně překvapilo, byla velmi pohodlná postel, klimatizace a to vše za lidových 300 Kč za noc. Prostě paráda.
