11. 3. 2023
Kdybych tu teď měla psát jen o tom, co jsme dnešní den zažili, bylo by to hodně krátké čtení, a proto jsem se rozhodla, že přidám i několik těch čísel a zajímavostí. Ale hezky popořadě.
Dnes jsme se ještě před snídaní sbalili, abychom hned po ní mohli vyrazit na cestu zpět na Bali. Rozloučili jsme se a vyrazili. Čekalo nás 150 milimetrů jízdy a trajekt. Opouštět ostrov, na kterém jsme toho tolik zažili, bylo tak trochu hořkosladké. Však to určitě taky znáte, když jeden příběh končí, je to smutné. Často ale díky jeho konci může začít jiný, který rozhodně také bude stád za to. Však jakmile přijedeme na Bali, čeká nás nejen setkání s přáteli, ale také ten nejdůležitější balijský svátek - Nyepi a hned po něm stěhování do nové vily. No, nudit se určitě nebudeme.
Cestou se v podstatě nic zvláštního nestalo. Dojeli jsme do přístavu, nalodili se na trajekt a Onďa si tam spokojeně usnul. Já si mezitím četla. Když jsme pak dopluli do přístavu Gilimanuk, telefony se nám přenastavili na balijský čas a my vyrazili směrem k domovu. Tam jsme dorazili kolem třetí hodiny odpoledne a čekalo nás velké prádlo a odpočinek. Jak říkám, cestou se prostě nic zvláštního nestalo.
A TEĎ TA ČÍSLA
Od chvíle, kdy jsme před devětatřiceti dny vyrazili od našeho domu na jihu ostrova Bali do okamžiku, než jsme se k němu vrátili, jsme ujeli celkem 4. 585 kilometrů, což znamená, že jsme průměrně zvládli necelých 118 km denně. Během té doby jsme museli přibližně 19x natankovat a cena benzínu, kterou jsme za cestu zaplatili byla asi 2. 600 Kč. Celá tato dovolená nás pak vyšla na necelých 60.000 Kč. V této částce je započítáno vše - ubytování, vstupné, jídlo, trajekt, výlety, atp. Určitě do toho ale nepočítáme cenu, kterou jsme zaplatili za naši motorku, ani víza, který v Indonésii běžně platíme. Když to vezmu kolem a kolem, nebyla to zrovna nejlevnější cesta, na druhou stránku tady pořád mluvíme o 30. 000 Kč za osobu. Pokud bychom to spočítali na náklady za každý den cesty, je to asi 1. 540 Kč za oba dva, takže když to vezmu kolem a kolem, za tyto peníze bychom v Česku stěží pořídili hotel, takže zase tak špatné to nebylo, no ne? Navíc jsme opravdu procestovali velký kus této, země a obohatili se o mnoho zážitků, milých setkání a krásných míst.
Shrnutí cesty po Jávě
Ráda bych tu ještě něco, co jsme tedy určitě neplánovali - myslím, že se to ani naplánovat nedá, ale za zmínku to stojí. Naše cesta trvala 39 dní. Jakou zvláštní hříčkou osudu se to stalo? Však stejně dlouho mi trvala ta moje osudová cesta po Stezce Českem, kde jsme se s Ondru seznámili! No, není to náhoda? Mimochodem možná nevíte, že jsem tenkrát taky napsala z té mojí cesty deník. No, pokud budete mít chuť si ho přečíst, tak se mi na Instagramu nebo mailem ozvěte.
Další takovou hříčkou osudu je číslo/datum 11. Jedenáctého se Ondra narodil, 11. jsme se poprvé setkali a 11. jsme teď zakončili naši cestu. Tohle datum začíná mít magický význam už i pro mě. Však můj a Ondrův život už je tak trochu jeden - nebojte, on nečte, tak se tohle hned tak nedozví :) Jsem docela zvědavá na ty další 11 a 39, které nás ještě čekají. A vlastně se na ně strašně moc těším!
CO BYLO NEJLEPŠÍ
PÉŤA
"Je hrozně těžké vybrat jednu jedinou věc, která se mi líbila. Ale kdybych musela, tak by to asi byla návštěva želví záchranné stanice. Ta mě absolutně nadchla. Jako další by to byly ty tři dny, co jsme strávili na Bromu. Tam se mi taky moc líbilo. Určitě bych také ráda zmínila setkávání s lidmi všeobecně. Není asi moc míst světa, kde by člověk mohl strávit tolik dní a odvážet si vlastně zážitky ze samých krásných setkání. Bylo až neuvěřitelné, jak k nám byli místní milí a jak byli nápomocní. Indonésané jsou všeobecně hodně usměvaví lidé. A co si budeme nalhávat, dost často, když odněkud odjíždíme, je naše zkušenost ovlivněná právě tím, jak se k nám lidé chovali."
ONDRA
"No, nejlepší bylo: asi lidi. Příjemný bylo poznat pravé Indonésany. Oproti lidem na Bali...no, to se nedá srovnat. Strašně milí byli především lidé na Maduře. Všeobecně se mi asi nejvíc líbil pobyt v horách. Především Bromo, sopečná jezera v Diengu a taky White Crater. Další, co určitě stojí za zmínku je želví stanice v Sukamade. Ještě bych rád vyzdvihl Jakarta. Je to město stovnatelné se světovými městy, jako např. New York, London či Moravská Třebová. :)"
CO BYLO NEJHORŠÍ
PÉŤA
"Nejhorší? Mám zase v hlavě tři věci. První z nich byla doprava. Hlavně tedy ten začátek. Na Bali je doprava také taková, dá se říct nepřehledná, ale ani tak jsem nebyla připravená na to, co jsme první dny na Jávě zažívali. Všude kamiony, co se řítí kupředu a předjíždějí se navzájem a mezi nimi my na motorce. Připadala jsem si tam hrozně zranitelná... Druhá byly ty první dva dny, kdy nebylo Ondrovi dobře. Trochu jsem se o něj už začínala bát. Měl hrozný průjem a nic na to nepomáhalo. Zachránila nás až ta paní s banány. No a ta poslední? Rozhodně to, jak Ondru málem odnesl proud někam směrem k Austrálii."
ONDRA
"Občas teda ubytování. Myslím, že málokterý Evropan by to dal. Kvalita cest taky byla strašná. Navíc na seberu byl i hrozný provoz - prostě přetížená infrastruktura."
CO NÁS PŘEKVAPILO
PÉŤA
"Já bych řekla, že jsem z údivu asi nevycházela vůbec. Nejvíc mě ale asi překvapilo to, jak se s námi pořád chtěl někdo fotit. Neminul snad opravdu ani jeden jediný den, kdy by se nám to nestalo."
ONDRA
"Cena lobstera. Na Bali stojí kg od 500.000 výš a na Jávě jsme si jednoho i s přílohou dali za 50.000 IDR (75 Kč). Taky kachna tam byla mnohem levnější než na Bali. Celé jídlo i jen za 15.000 IDR (23 Kč). A taky mě celkem překvapila ta moje s*ačka. To bylo peklo."