JE TO O LIDECH
8. 2. 2023
Jestliže jsem včera byla rozčarovaná z dopravy, silnic a tak nějak vůbec všeho, dnešek mi to kompletně celé vynahradil. No, vynahradil, spíš to kompletně celé přemazal a zadupal do země.
Nejdřív jsem si říkala, že zase budu psát o tom, co všechno jsme viděli. Ale rozleželo se mi to a zjistila jsem, že to dnes bylo o tom, co jsme viděli, jen velmi málo. Krása jednotlivých míst tak trochu ustoupila do pozadí a do popředí se dostali lidé Jávy. Ti totiž z těch míst udělali nezapomenutelné zážitky.
Prvním takovým místem bylo Wisata Alam SETIGI. Kromě stále aktivního lomu se zde nachází rekreační centrum pro rodiny s dětmi. Prostor je to ohromný, různorodý a krásný. Najdete tu velmi fotogenické jezírko s mostem, pár tradičních jávských baráčku, vodopád, relaxační zahradu a barevné bazénky pro děti - prostě místo jako stvořené pro instablázny. :-) Bylo tu moc hezky, ale nejlepší ze všeho byla naše průvodkyně. Ta se nám snažila všechno popsat a vysvětlit. Na těch nejhezčích místech nás ochotně fotila a navíc nás po prohlídce lomu doprovodila na své motorce ještě na další místo, kam jsme měli v plánu jet. Řekla nám, že se to špatně hledá a že bude moc ráda, když nám bude moct cestu ukázat. Chtěli jsme jí za její ochotu dát alespoň pár rupií dýško, ale kategoricky nás odmítla s tím, že to pro nás udělala ráda. Úžasná zkušenost to byla.
Po prohlídce toho dalšího místa jsme se jeli podívat na hrobku, o které jsme se dočetli, že se zde snoubí hinduistická a islámská kultura. Wisata Religi Sendang Duwur se celkem blbě hledá, což bylo vlastně naše štěstí, protože jsme tak zastavili u stánku s občerstvením, kde naše bílé tváře opět zvedly vlnu pozdvižení. Asi po 10 fotografiích s několika různými lidmi si k nám přisedl moc milý chlápek, který se s námi dal do řeči našim znalostem tak blízkou lámanou angličtinou. Po chvíli se nám omluvil, odběhl a hned nato se vrátil s jednou kamarádkou s tím, že nám ukážou edukační centrum. V domnění, že nás odvádí ke hrobce, jsme je následovali. Jaké bylo naše překvapení, když jsme se najednou ocitli před asi čtyřiceti studenty, dostali do rukou mikrofon a měli se jim představit. Vzhledem k tomu, že indonésky umíme objednat akorát jídlo, jsme jim za pomoci překladače vysvětlili, že jsme z Evropy, z takové malé země, která je od nich 11 000 kilometrů daleko a má asi stejně obyvatel jako jejich hlavní město. Za náš úžasný výkon jsme dostali oběd a hlavně spoustu úsměvu. I malý potlesk byl :)
Poslední zastávka dnešního dne byla v Kebun Madu Alfarabee. Jednalo se o takovou relaxační zahradu spojenou s včelíny a výrobou a ochutnávkou medu. Po úvodních fotografiích se všemi, co se vyskytovali kolem, si nás převzal pan majitel a ukázal nám úly. Onďa se odvážil ochutnat i med přímo z plástve. Popravdě si vůbec nejsme jistí, jestli se jednalo o plástev. Spíš to vypadalo jako kokony, ale prý když se daly do pusy a zkously, vytekl ven moc dobrý med. Nic podobného jsme nikdy předtím neviděli a vážně blbě se to popisuje. Po prohlídce jsme si ještě s majitelem a jeho rodinou další hodinku poseděli u kávy a dalšího občerstvení a pomocí překladače si opravdu přátelský popovídali. Bylo to další milé setkání, na které budeme ještě dlouho vzpomínat.
Den to byl prostě úžasný a už se těším na to, co nás ještě čeká. Jen teď zpětně, když o tom píšu, mi čím dál tím víc mi vrtá v hlavě, co to vlastně Ondra jedl. Proto Vám sem přikládám i video, třeba nám někdo poradí, tak se nebojte a klidně nám to hoďte do komentáře. 😁