29. 8. 2023
Dnes ráno jsme se probudili opět časně. Místo, na kterém jsme strávili dnešní noc, bylo opravdu překrásné. Sbalili jsme stan a věci, vše naskládali na motorku a naposledy se pokochali krásou a klidem místa. Potom už nezbývalo nic jiného, než naskočit na motorku a vyrazit dále. Málem bych zapomněl, než jsme definitivně opustili vesnici, vydali jsme se najít a navštívit našeho známého z večera, mistra Petruse. Jezdili jsme po vesnici skoro dům od domu a ptali se, kde pan Petrus bydlí. Asi po dvaceti minutách jsme jeho dům našli a od jeho syna zjistili, že někam odešel a neví, kdy se vrátí. No nic, nechali jsme ho pozdravovat, rozloučili se a vyjeli k našemu dalšímu cíli.
Další zastávka byl vodopád Laiwi. Když jsme k němu dorazili zarazilo nás, že je vstup uzavřen. Nejprve jsme váhali, jestli máme přelézt zábranu, jelikož jsme neměli zájem, aby na nás někdo vyběhl z nepřátelským výrazem a s mačetou v ruce. Naštěstí jel kolem nějaký pán a ten nás řečí těla a přátelským výrazem pobídl, ať překážku překonáme. Bránu jsme překročili a vyrazili na cestu k vodopádu. Velice mile nás překvapilo, že cesta byla drážděná a v celku dobře udržovaná. Asi po patnácti minutách jsme sestoupili až pod vodopád, který byl impozantní. Celé místo bylo úžasné, i když tam nebyla tak azurově modrá voda jako na jiných místech, na nichž jsme byli. Ale tím, že jsme tam byli jen my dva a džungle okolo nás dodávalo tomu místu jedinečnou atmosféru, se celý dojem krásně uhladil. Cestou zpátky jsme vstřebávali naše dojmy z tohoto místa a nemohli jsme uvěřit, že tak krásné a vcelku dobře udržované místo je bez poplatků.
Odtud jsme pokračovali na jednu pláž vzdálenou dvacet kilometrů od Waingapu, kde se kromě jiného nachází mangrovy. Když jsme dojeli na místo, bylo něco kolem poledne a my už neměli na dnešní den žádné plány. Na pláži jsme zaujali místo v jednom warungu a dali si kávu a dva kokosy. Než nám donesli pití, vyplnili jsme čas i využili odlivu a šli udělat pár fotek. Zbytek odpoledne jsme trávili relaxací a udělali si i pár zvířecích přátel, kteří nám rádi pomohli s konzumací kokosů. Když se začalo schylovat k večeru, opustili jsme pláž a vyjeli hledat místo k přenocování. Po pár kilometrech a několika zajížďkách jsme našli místo vhodné k postavení stanu. Sice nebylo tak krásné jako předcházející noc, ale bylo klidné a celkem i pohodlné - pokud vezmeme v úvahu, že všude kolem nás byla tvrdá kamenitá krajina. Postavili jsme stan a šli spát.
Malém jsem zapomněl na to, že jsme dnes nenavštívili jen jeden vodopád, ale dva. První vodopád se jmenoval Ata Djawa a byla to pro nás jen taková rychlá zastávka. Nacházel se kousek od silnice, ale dalo se dostalit jen nad něj. Ono se tohle z fotek na googlu poznat nedá a pokaždé, když se někam vypravíme, nevíme, co tam na nás bude čekat. Oba dnešní vodopády vypadaly z fotek stejně krásně a nakonec byl mezi nimi opravdu velký rozdíl. Proto se snažíme navštívit všechna místa, které si označíme, abychom nebyli smutní, že jsme něco propásli.
