5. 3. 2023
3:33. To je ale hrozný čas na vstávání, uvědomím si a zkusím ještě zavřít oko. Všude kolem ale slyším jezdit auta a hlavou mi víří myšlenky na to, jak nám přátelé z Indie doporučovali, ať nezmeškáme východ slunce nad Bromem. Vstanu a jdu se podívat, co se kolem děje. No vážně, jeden jeep za druhým projíždí okolo našeho ubytování a najíždí do kráteru. Stejně mi ale přijde, že je ještě hodně brzy na to, abychom také vyrazili. Jdu si zatím udělat čaj a promyslím to.
V kuchyňce potkám jednoho z kluků zaměstnaných tady na ubytování a ten se mě hned zeptá, jestli taky jedeme na východ slunce. Odpovím něco neurčitého, jakože spíš asi až později a mávnu rukou. Za vteřinku nebo dvě se mi to ale rozleží a jdu pokračovat v konverzaci. Během konverzace od něj zjistím, kam bychom se měli na ten východ jet podívat a jak to pak vypadá s průjezdností uvnitř kráteru. S novými informacemi a dopitým čajem jdu za Ondrou. Pokusím se ho něžně vzbudit s tím, že je venku docela hezky, jsou vidět hvězdy a můžeme vyrazit na východ slunce. “Jo, jo, můžeme, však slunce vychází až v 6, tak je ještě čas…” No, asi jsem zvolila špatnou taktiku, tak to jdu promyslet u dalšího čaje. Aby se mi lépe myslelo, zapálím si cígo a zjistím, že mi vůbec nechutná…
Vybavena novými informacemi a čajem pro Ondru se vrátím do pokoje, kde už je díkybohu svolnější nálada k tomu vyrazit. Vypijeme čaj, oblékneme se do teplých vest, dlouhých kalhot a čepic, skočíme na motorku a jedeme na Seruni View Point. Myslím, že je vhodné sem připsat ještě informaci o počasí. Aktuálně je 12°C. Brrrr. Cestou zjistíme, že toto vyhlídkové místo vlastně vůbec není součástí národního parku, a tak když chce člověk ušetřit a jen nakouknout, jak to uvnitř vypadá, může využít právě tuhle vyhlídku. Vzhledem k tomu, že na parkovišti pod vyhlídkou už bylo celkem hodně aut, rozhodli jsme se, že nebudeme vycházet až na vrchol. Bude tam už hodně lidí a stejně bychom to už nestíhali na východ slunce, který je v 5:32. Našli jsme si tedy cestou takové hezké místečko s pěkným výhledem a užili si rozednění z něj.
Odsud jsme se vrátili zpátky na "hotel", kde jsme si dali snídani a hned po ní vyrazili zpátky do kráteru. Trochu jsme se báli, jestli nebude problém s našimi vstupenkami, ale vše proběhlo bez problémů. V kráteru jsme vyrazili na opačnou stranu, než ze které jsme včera přijeli. Dojeli jsme nedaleko, tam zaparkovali a šli se projít k otevřenému kotli, ze kterého se valily sirné výpary. Nahoře jsme strávili jen minutku nebo dvě, pořád máme v hlavě myšlenku toho, že vyskytovat se na takovém místě delší dobu určitě není moc zdravé. Co nás ale překvapilo, bylo to, jak ten kotel nahlas hučel. Vážně to byl úplně zvláštní a děsivý zvuk. Přes všechnu tu páru, co se z něj valila ven, vůbec nebylo vidět, jak je hluboký. Podle zvuku ale určitě vedl až do samého nitra země. Nebo možná do pekla, kdo ví...
Po návratu k motorce jsme jeli prozkoumat další část parku. Oba jsme si notovali, jak je super, že tu člověk může jezdit, kudy se mu zachce a navíc na své vlastní motorce. Během projížďky jsme se domluvili, že si dáme oběd, po kterém pojedeme prozkoumat tu polovinu, skrz kterou jsme včera přijeli. Bohužel se ale začalo zhoršovat počasí a než jsme dojedli, už pršelo. Šla jsem tedy za rangery, abych se zeptala, jestli se sem můžeme vrátit ještě později odpoledne. Chlapíci mi řekli, že se můžeme vrátit klidně ještě následující den ráno. Byl to trochu šok, ale příjemný, stejně tak na nás zapůsobila i celá sopka Bromo a národní park kolem ní.
Opustili jsme prostor národního parku a jeli na hotel. Od té chvíle, co se mi ráno udělalo špatně během kouření cigarety, jsem se necítila ve své kůži. Pořád se mi trochu zvedal žaludek a byla jsem hrozně unavená. Dnešek tedy dopadl tak, že jsem celé odpoledne i celou noc prospala.