ČAJ, ČAJ,ČAJ
12. 2. 2023
Dnes se počasí zlepšilo. Oproti včerejšku bylo už jen polomlhavo a s přeháňkami, a tak jsme se rozhodli, že zkusíme vyrazit na výlet. První byla v plánu čajová plantáž - zahrada. Skočili jsme na motorku, oblékli se do nepromoku, na hlavy narazili helmy a vyrazili na cestu. Abychom k ní dojeli, museli jsme během dvanácti kilometrů klesnout asi o 700 metrů. Tentokrát jsme jeli po hlavní silnici, která sem na náhorní plošinu Dieng vede, a na provozu i přijatelnějším sklonu silnice to tedy bylo velice dobře znát.
Tambi tea gardens jsou jedny z mnoha čajových plantáží, na které tady na Jávě člověk může narazit. Pro nás to byly první, které jsme viděli, a tak na nás hodně zapůsobily. Jsme moc rádi, že teď už víme, jak ten čaj jako rostlinka vlastně vůbec vypadá. Hned vedle zahrady byla umístěna továrna na výrobu čaje, a když jsme procházeli kolem, ten čaj tam tak krásně voněl…
Chvilku jsme se mezi těmi čajíčky procházeli a při odchodu si utrhli pár lístků. Může se vůbec čaj pít čerstvý? Snad ano.
Zase: motorka, helmy, ale tentokrát bez nepromoků, protože tady dole nepršelo a nám bylo teplo. Z našich 15°C se během těch pár kilometrů stalo 21. Během cesty se kolem nás na obou stranách zvedaly kopce nebo klesala hluboká údolí a všechny ty svahy měly jedno společné: všude byly zahrádky, na kterých rostla zelenina. Takhle na pohled to vypadalo opravdu krásně - jedno malé políčko vedle druhého. Vlastně to připomínalo rýžové terasy jen s drobnými rozdíly: na polích nerostla rýže, ale různé druhy zeleniny (brambory, mrkev, zelí, rajčata, papričky) a hlavně některá pole byla čerstvě zoraná, jiná měla čerstvě zasazené malé rostlinky, jinde se zrovna sklízelo - prostě byly v různé fázi vývoje, což se na rýžových terasách nevidí. Zkoušela jsem vyfotit pár fotografií během jízdy, ale šlo to opravdu blbě. Měli jsme tedy velkou radost, když jsme objevili místo, kde se nacházela vyhlídka a odkud jsme mohli okolní krajinu nafotit.
Když jsme přijeli zpátky do Diengu, skočili jsme si na oběd a povídali si o tom, co se zbytkem odpoledne. Počasí už bylo zase o trošičku horší, ale i tak jsme se dohodli, že se zajedeme podívat ke kráteru a u něj se rozhodneme, jestli ho navštívíme dnes nebo ho necháme na zítřejší ráno. Dojeli jsme jen na parkoviště. Když jsme viděli, že je plné autobusů i motorek, tak jsme to otočili s tím, že raději počkáme do zítra. Uklidňovali jsme se tím, že pokud počasí nevyjde dobře, máme tady na Jávě naplánován minimálně ještě jeden takový výlet. Odsud jsme zkusili zajet ještě k jezeru, kde jsme si chtěli udělat jen pár fotek a pokračovat pryč, ale vstupné 164.000 IDR (cca 250 Kč) na osobu nás vcelku jednoznačně odradilo. Tolik peněz za 10 minut a pár fotek v mlze se nám dávat nechtělo, to teda vážně ne. "Vůbec je to tady s cenami takové zvláštní, někde vstupné není žádné a platí se jen parkovné a jinde chtějí takovou raketu," notovali jsme si cestou zpět na ubytování.