Na Lombok a dál - den 36. Wai Marang
21. 8. 2023
Ráno jsme vstali časně, zabalili stan a dali si vydatnou snídani: oreo sušenky a místní “víno”. Po snídani jsme naházeli věci na motorku a vyrazili k nedalekému vodopádu Wai Marang. Cesta k vodopádu nebyla špatná a za půl hodinky jsme byli na parkovišti nad vodopádem. Vodopád od parkoviště byl vzdálen patnáct minut chůze přírodou. Na cestu k vodopádu se k nám připojila fenka, kterou jsem na parkovišti krmil sušenkami. Asi se chtěla odvděčit, a tak šla celou dobu před námi a ukazovala cestu, kudy máme jít. Procházka to byla velice krásná i příjemně schůdná, až na poslední úsek - ten byl náročnější. Když jsme sestoupili do kaňonu, fena se s námi rozloučila, nechala nás svému osudu a šla. My se vydali ještě pár metrů, než jsme spatřili vodopád a překrásnou tůň mezi skalisky. Na nic jsme nečekali a okamžitě tam oba skočili. Místo to bylo opravdu úžasné, nikde ani noha, jen my dva. Smyli jsme ze sebe prach a špínu z předešlého dne, a když jsme lezli ven, byli jsme jako vyměnění. Zůstali jsme tam ještě půl hodiny, abychom oschnuli a nechali na sebe působit klid a krásu místa. Potom jsme se vydali zpět na parkoviště. Nasedli jsme na motorku a vyrazili dále.
V plánu bylo navštívit pár pláží a vybrat si jednu, na které se bude dát postavit stan a přečkat noc. Projeli jsme tři pláže (první, druhá a třetí) a místo, které by se nám líbilo k přenocováni, jsme nenašli. I když ty tři pláže, které jsme doposud navštívili, nebyly špinavé ani extrémně rušné, ale nebyla to místa, kde bychom chtěli strávit noc. První dvě byly několikakilometrové písečné pláže, bohužel tak trochu zapomenuté. Nikde široko daleko nic než bujná vegetace, která tam byla pánem. Třetí místo, na které jsme dorazili, nebyla tak úplně pláž, jak jsme se mylně domnívali. Na této pláži se totiž rozprostírala rybářská vesnice, kde se místní mimo jiné zabývali sběrem a sušením řas. Udělali jsme pár fotek a vyrazili na další místo.
Když jsme dorazili na pláž Watuparunu a trošku se tam porozhlédli, zjistili jsme, že je to místo, na které jsme čekali celý den. Ani nevíte jak nám spadl kámen ze srdce. Den už se pomalu chytil ke konci, a kdyby nešlo přespat ani zde, měli bychom docela problém. Ale to se naštěstí nestalo. Plni euforie jsme šli prozkoumávat krásy místa, kam jsme dorazili. Kromě krásného pobřeží a modrého oceánu zde šlo obdivovat i mohutná vápencová skaliska tyčící se majestátně nad celý záliv.
Po pořízení pár fotek nastal čas se zde trochu zabydlet. Než jsme však rozbalili stan a začali cokoliv řešit, obešli jsme pár lidí v okolí a zeptali se, zda jim tu nebudeme vadit. Sešli jsme se jen s kladnými odpověďmi. A tak jsme se dali do díla. Než začalo slunce zapadat, my už byli připraveni bydlet, poslední cigareta a šup do hajan.