Jávský deník - den 35. K národnímu parku Meru Betiri
Aktualizováno: 24. 10.
7. 3. 2023
Dnes jsme vyrazili a jeli, jeli a jeli. Potřebovali jsme popojet cca o 180 kilometrů, abychom se dostali co nejblíže k národnímu parku Meru Betiri. V tomto národním parku se nachází vesnice a pláž s názvem Sukamade - vlastně i národní park je spíše známý pod tímto jménem. To, že jsme ho zahrnuli do plánu naší trasy má jeden jediný důvod. Sem na pláž se pravidelně vrací karety obrovské klást svá vejce. Právě možnost, že něco takového uvidím, mě sem přilákala. A Ondra souhlasil :)
Cestou se nic moc zvláštního nestalo, a tak jsme někdy mezi druhou a třetí hodinou odpoledne dorazili k ubytování, které se nachází na samém okraji národního parku. Samostatný vstup jako takový do parku zakázaný není, ale na výpravu za želvami je potřeba průvodce. Místní se této možnosti hezky chytli a začali dělat dvoudenní expedice, které člověku umožní na želvy počíhat. Ačkoliv tyhle expedice stojí pro Indonésany 500 000 IDR, zahraniční turista má za takový výlet zaplatit 1 500 000. To jsem si přesně dozvěděla od našeho domácího, který má jeep a který tyhle výlety organizuje. Hovořili jsme spolu pouze telefonem, protože byl právě na jedné takové expedici se zákazníky, kteří bydlí hned vedle nás.
A zase jsme byli u toho: “Petra, jestli výlet chcete, musíme ho začít zařizovat hned.” “Ne ne pane, je to hodně peněz, musím to promyslet.” A v duchu přidávám ještě to, že přesně tohle spěchání už se mi nevyplatilo… Zatím chceme pouze ubytování na dvě noci a zbytek se uvidí.
Cesta, po které jsme sem přijeli, nebyla zrovna v dobré kondici, ale vede jen do národního parku, což znamená minimální provoz, který nám perfektně vyhovuje. Navíc ubytování máme kousíček od nádherné písečné pláže, na které jsme úplně, ale úplně sami. Je to tady takový krásný, tichý ráj. Bude to perfektní místo pro zakončení našeho Jávského dobrodružství.