20. 2. 2023
Musím uznat, že ačkoliv jsme na Jávě už celkem dlouho, každý den pro nás připravuje nové a jiné zážitky. Však každý, kdo tento deník čte, si toho určitě už taky všiml.
Dnes jsme neměli absolutně nic v plánu, chtěli jsme jen, aby nám uschly věci a abychom načerpali energii na další cestu. Tahle část světa, kde jsme se ubytovali, slouží pro Indonésany jako takové rekreační středisko. Je tu jeden hotýlek vedle druhého, je to u pláže a je tu klid, protože žádná hlavní cesta kolem nevede. Konkrétně náš hotel nabízel jednu možnost netradiční zábavy - čtyřkolky.
Ondru jakožto chlapečka tato možnost nadchla, a tak jsme se domluvili, že si odpoledne dvě vozítka půjčíme a pojedeme se podívat do záchranné želví stanice, která by se měla nacházet asi 5 kilometrů od nás. Chvilku po druhé hodině odpolední jsme si převzali dvě čtyřkolky a vyrazili směrem ke stanici. Ujeli jsme asi kilometr a moje čtyřkolka chcípla a zarputile odmítala znovu nastartovat. Poprosila jsem tady Ondru, ať dojede zpátky na hotel a vysvětlí pánovi, který nám ty dvě holky pronajal, co se stalo. Čekala jsem u čtyřkolky, než se oba vrátili a celá naše spanilá jízda dopadla tak, že čtyřkolka prostě už nechytla.
Dohodli jsme se, že se Ondra pojede projet sám, protože si to beze mě stejně užije víc, no a já počkám (si budu číst) na hotelu a uvidíme se později. Ondra teda vyrazil a já se vrátila na hotel. Už cestou zpět mi začalo poprchávat, chvilku nato regulérně pršet. Byla jsem trochu špinavá a trochu mokrá, a tak jsem neváhala ani vteřinku a skočila do sprchy. Ondra přijel asi 3 minuty po mně, totálně durch a skoro celý od bahna. Řekl, že jakmile přestane pršet, vyrazí znovu, ale už jen v plavkách. Ještě než jsem vylezla ze sprchy, byl pryč. Vrátil se o hodinu a půl později s úsměvem na rtech a bahnem doslova až za ušima.
Pán, který nám čtyřkolky půjčil, na hotelu zrovna nebyl. Když se ale objevil, Ondra za ním šel, aby mu za vypůjčení vozítka zaplatil. Pán začal zuřivě gestikulovat a odvedl nás ke čtyřkolce. Nějak jsem situaci nechápala a zeptala se Ondry, o co jde. ”A sakra, někde cestou mi upadl výfuk.” Takže místo cesty do záchranné stanice jsme další 2 hodiny jezdili po všech čertech a hledali výfuk. Nenašli. Jakmile se snesla tma, hledání jsme vzdali, skočili na pro nás celkem netradiční večeři (vývar se slepičími pařáty) a zpátky na hotelu slíbili, že se po něm pojedeme ještě ráno podívat.
Comments