top of page

Jávský deník - den 19. Bezdomovci

Aktualizováno: 7. 10. 2023

19. 2. 2023


Po příjezdu do Bandungu jsme spěchali k naší Lulu. Díkybohu ji i všechny ostatní věci jsme našli v pořádku. A proč vlastně začínám tím, že píšu o předcházejícím večeru? To hned vysvětlím…


Včera jsem psala, že jen dojedeme do Bandungu, vyzvedneme věci a najdeme hotel, kde dnes přespíme. Ono se to lehko řekne najít ubytování… No, jak jsme měli šanci zjistit, někdy se to daleko hůř udělá. Jakmile jsme tedy vyzvedli naše věci, nasedli jsme na Lulu a zamířili směrem k hotelu, který jsme si na Googlu vyhlédli. Asi za 15 minut jsme už zastavili před ním a šli se ubytovat. Jaké bylo naše překvapení, když nás na recepci informovali, že má hotel plně obsazeno. "Nedá se nic dělat, zkusíme některé další, které jsou v blízkém okolí" řekli jsme si. Zašli jsme ještě do dalších pěti hotelů, všech plně obsazených. Dojeli jsme před obchod, koupili vodu a začali řešit, co budeme dělat dál. Dohodli jsme se, že zkusíme popojet pár kilometrů pryč z centra, že to je určitě tím, že jsou tak blízko nádraží a tak vůbec. Trochu jsme přebalili věci, abych nemusela celý batoh, který byl s námi v Jakartě, držet na noze, naskočili na motorku a vyrazili. Ve městě jsme zastavili ještě u dalších 3 hotelů, z nichž měl volno jenom jeden, ale cena s kvalitou absolutně neladila.


Zašli jsme si tedy na večeři a Ondra rozhodl, že si holt dáme noční jízdu. "Něco takového jsme přece ještě nezažili, tak to musíme zkusit!" Tvrdil odhodlaně můj muž. Zajeli jsme do baru, koupili na cestu vodku a vyrazili. Byli z nás novopečení bezdomovci.


Ačkoliv na Ondrovi nebyla únava (čti alkohol) vůbec znát, já jsem začala pomalu usínat i během jízdy. U prvního obchodu, kde si Ondra chtěl dát pauzu, jsem si lehla na kartonovou krabici a spokojeně usnula. Za necelou hodinku jsem se vzbudila o mnoho svěžejší a pokračovali jsme v krasojízdě. O cca 100 kilometrů dál jsme zastavili v obci Sukabumi. Tady, ve městě o 350 000 obyvatel, nám Ondra během mého spánku na kartonu vyhledal hotel. Plně obsazeny hotel. Zkusili jsme zastavit ještě u dalších čtyř a co myslíte? Přesně tak, byly plně obsazené. Bylo už něco před 4. hodinou ranní a ve městě to začínalo žít. Kromě toho, že jsme projeli kolem opravdu velkého tržiště, kde už místní prodejci měli svoje zboží takřka vybalené a mohli začít odbavovat první zákazníky, jsme projeli kolem několika krys. Dokonce se nám podařilo i jednu přejet. Tím bych jen chtěla říct, že jich ve městě měli opravdu hodně...


Na kraji města jsme strávili asi hodinu a půl s jedním příjemným chlapíkem, se kterými jsme se potkali u obchodu a který nám chtěl ukázat svůj krámek. Dokonce nám nabídl, ať si k němu jdeme odpočinout, protože jsme říkali, že nemůžeme najít žádný volný hotel. Vlivem naší špatné angličtiny si asi chudák myslel, že na hotel nemáme peníze. Ubytování jsme s díky odmítli, ale čaj jsme si u jeho krámku dali rádi.


Když jsme odsud vyrazili, pomalu už svítalo. Pokračovali jsme furt dál směrem na jih a na západ a nebýt toho, že všude byly mraky (možná spíš smog), byla by krajina kolem nás určitě hezká. Na další pauze si Ondra dal snídani a ještě chvíli jsme pokračovali v cestě k takovému malému odpočívadlu. U něj jsme zastavili, Ondra se natáhnul a usnul. Nejdřív jsem zalehla vedle něj, ale pak jsem si říkala, že mě předtím, když jsem spala, taky hlídal a že bych měla udělat to stejné pro něj na oplátku. Vzbudil se asi za hodinku a pokračovali jsme v jízdě dál.


Náš dnešní hotel, Západní Jáva, Indonésie
Náš dnešní hotel

Během toho, co Ondra odpočíval, se mlha nebo smog zvedla a udělal se moc hezký den. Cesta dál byla klikatá, kopcovitá, ale krásná. Několik kilometrů jsme projížděli skrz čajové plantáže a asi posledních 10 kilometrů skrz palmový háj. Bohužel z této cesty nemám žádné fotky, protože jsme měli navigaci zapnutou z mého telefonu.


Okolo poledne jsme dojeli k pláži Ujung Genteng, kde jsem našla mnoho hotelu. Některé z nich na fotkách vypadaly opravdu krásně, ale po bližší prohlídce jsme zjistili, že cena a kvalita opět neodpovídají. Vzhledem k naší únavě jsme ale nebyli schopni hledat ideál, a tak jsme se spokojili s tím, co jsme našli.


Ačkoliv to byl opravdu dlouhý den, i přesto jsme zvládli ještě vyprat všechno naše už dost špinavé a smradlavé oblečení, zajít na véču a teprve pak odpadli na 13 hodin.

21 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page