15. 2. 2023
Už jen název dnešního dne byl velkým překvapením i pro mě. Asi se taky divíte, proč se dnešní příspěvek jmenuje zrovna vlaky na Jávě, když tady cestujeme na motorce? Dnes jsme totiž dospěli k jednomu rozhodnutí, které jsme se jali hned realizovat. Ale hezky popořádku…
Ráno jsem vstala a zjistila, že mě přes noc něco pokousalo. Moc jsem to neřešila, jen to prostě hodně svědilo. Až během dne jsem se na ty kousance trošičku zaměřila a došlo mi, že jsou tak nějak zvláštně v jedné řadě. Že by blešky nebo štěnice? Kdoví, vzhledem k tomu ubytování… rozhodla jsem se ale, že večer všechno prohlídnu a hlavně se celá spláchnu (večer jsem na sobě nic dalšího živého neobjevila, takže to asi byly ty štěnice, no...).
Další zjištění, které mě dnes překvapilo, bylo to, že jsme během včerejšího putování překročili hranici mezi Střední a Západní Jávou. Technicky to tedy znamená, že máme jednu třetinu naší cesty za sebou, protože až dojedeme na západ, otočíme se a po jižní straně ostrova se budeme vracet zpátky na Bali. Na cestu jsme vyrazili už celkem brzy a chtěli jsme se dostat na druhou stranu sopky Cereme, která se zvedala hned vedle našeho hotelu. Našli jsme si tam místečko, kde mělo být takové hezké malé modré jezírko. Tohle místečko jsme tak nějak přejeli a dorazili k druhému většímu, ale také modrému jezírku. Společně s námi sem dorazily asi 4 autobusy nějakých malých prcků, asi školní výlet. Pro ně to bylo super vyžití, pro nás ale jen krátká hezká procházka.
Odsud jsme zajeli na brunch a přemýšleli, co s načatým dnem. Rozhodli jsme se, že další dva pointy, které jsme původně dnes chtěli navštívit, vynecháme a pojedeme přímo do obce Bandung. No obce, spíš do velkoměsta (2,4 milionu obyvatel). Tady jsme si našli super levné ubytování s velmi špatným hodnocením. Asi se divíte, že po kousancích z předešlé noci hledáme super lowcost. Vysvětlení je jednoduché. Předností tohoto hotelu totiž je to, že je strategicky umístěn hned vedle hlavního vlakového nádraží. Rezervovali a zaplatili jsme si tu 4 noci jen proto, abychom sem přijeli, zaparkovali tu Lulu, sbalili batoh, vše ostatní zamkli na pokoji a vyrazili na vlak. Rozhodli jsme se totiž, že těch 60 000 IDR je přijatelná cena za to, aby náš mazlík zůstal v bezpečí. Pravdou ale je, že kdybych zaplatila tento hotel a měla tu spát byť jen jedinou noc, peníze jim mileráda nechám už jen za prohlídku hrozného prostředí.
Na nádraží jsme si koupili lístky do první třídy na přímý vlak Bandung – Jakarta. Vzhledem k ostatním cenám, které v Indonésii (především tady na Jávě) jsou, nám lístky přišly celkem drahé. Cesta stála 200 000 IDR (tedy asi 300 Kč) na osobu. Jakmile jsme ale prošli nádražní halou, bylo nám jasné, že vlaky jsou určeny pro honoraci. Nádraží bylo krásné a čisté, všude kolem dobře oblečení lidé, až jsme si mezi nimi připadali trošku nepatřičně. Vlak nás za necelé 3 hodiny odvezl do cílové destinace, kde jsme si našli hotel, ve kterém hodláme strávit příští 3 noci. Uvidíme, co si pro nás hlavní město Indonésie přichystá.
Tady si dovolím takovou malou poznámku pod čarou. Několik měsíců poté, co jsme tuto cestu absolvovali, začali na trase Bandung - Jakarta jezdit čínské rychlovlaky, které cestující z jednoho města do druhého dostanou za pouhých 45 minut.
Comments