Na Lombok a dál - den 8. Perlová farma

24. 7. 2023

Dnešní ráno jsme se vzbudili oba docela mimo kondici. Měli jsme rýmu, zahleněný krk, no prostě byli jsme oba pěkně nachlazený. I když jsme měli dnes opustit město Senggigi a  pokračovat dále ve své cestě po Lomboku, nakonec jsme se dohodli, že zde zůstaneme ještě jednu noc a dáme se trošku do pořádku. Dopoledne jsme odpočívali a nabírali síly, ale jelikož jsme na tom nebyli až tak špatně, že bychom vydrželi celý den ležet, tak jsme se domluvili, že podnikneme výlet. Cílem naší cesty byla nedaleká perlová farma. Docela nás zajímal proces získávání perel a navíc  jsme si řekli, že rovnou nakoupíme i nějaké prezenty domů.

A tak jsme vyrazili a na perlové farmě jsme byli v mžiku. Zaparkovali jsme motorku a vydali se na prohlídku. Byli jsme trošku zklamaní. Sice jsme viděli proces péče o škeble v různých fázích růstu, ale nikdo se tam s námi moc nebavil, tudíž jsme nezískali představu, co všechno to obnáší. “No nic, alespoň půjdeme do místního obchůdku s perlami a snad tu nakoupíme nějaké ty dárky” jsme si říkali. No ale opak byl pravdou, v obchodě měli jen obrovské výběrové perly a nejlevnější řetízek s jednou perlou začínal na 15 000 Kč. No prostě obchod pro horních

10 000 000 Indonésanu. Prostě nic pro nás, co zde hledáme ubytování za 100 Kč na noc nebo spíme ve stanu. Ale i přesto, že jsme nic nekoupili a jen se tu rozhlédli, bylo to velice inspirativní. Ty různé druhy zbarvení, velikostí a tvarů až oči přecházely. Jediné štěstí pro mě, že se tam Péťi nic nelíbilo, jinak bych jí musel ty překrásné šperky nějak zošklivit. Šperky byli krásné, ale ty ceny taky. Tolik nul za prvním číslem jsme viděl jen ve slosování šťastných deset. Po prohlídce obchodu jsme vyrazili směr parkoviště, že dáme cigaretu a vyrazíme domů se léčit. Jen co jsme se usadili do stínu a začali vytahovat špinky, zubí se na nás jeden místní kluk a zve nás na cigaretu. Nabídku jsme přijali a šli se seznámit. Kluk se jmenoval Wir a byl velice vstřícný a komunikativní. Ubalil mi cigaretu z jeho tabáku a spustil, že jeho rodina má plantáž s tabákem a takovou menší farmu k tomu a zde pracuje jako inseminátor mušlí. No povídali jsme si nejméně půl hodiny a pak nám nabídl, jestli nechceme dojet, že koupíme alkohol a uděláme mejdan. Nabídku jsme chtěli příjmout, byl velice sympatický a čas v jeho společnosti byl velice příjemný a poučný. Ale protože jsme byli nachlazený a nechtělo se nám dnes něco rozjíždět, tak jsme s díky odmítli. Vyměnili jsme si telefony a domluvili se, že až se budeme vracet z našich cest zpět na Bali, napíšeme si a třeba něco podnikneme.

Rozloučili jsme se a vyrazili na ubytování odpočívat a nabrat síly na další den.