top of page

Jávský deník - den 5. Šnorchlování na Gili Labak

Aktualizováno: 6. 6. 2023

MALÝ RÁJ GILI LABAK

5. 2. 2023


Crrrrr.....Crrrrr.....CRRRRR!!!!! Sakra, 3:45 a vstáváme. Ještě rozespalá jsem vylezla z postele a začala chystat vločky s proteinem k snídani a vařit vodu na kafe. Když vtom...GRRRUI....ŠKRUŇK! Ale ne, včera jsem se smála, že chilli na Maduře oproti tomu na Bali teda vůbec nefunguje, a ono se rozhodlo mi zrovna dnes ukázat, jak moc jsem se pletla. Běžela jsem rychle na záchod, kde jsem svých včerejších slov hořce litovala.


Ondra nám věci na výlet zabalil už včera, což byl po čertech dobrý nápad, takže jsme už ve 4:30 byli nastoupení před hotelem. Náš průvodce měl malé zpoždění, které ale avizoval pomocí zprávy. Po chvilce čekání dorazil a společně jsme dojeli do přístavu. Tam jsme mu poděkovali, zaplatili požadovanou taxu za výlet (150 000 IDR za osobu) a on nás předal do rukou kapitána lodi. Ještě než odjel, řekl, ať si zatím na chviličku uděláme pohodlí a počkáme na odjezd lodi. Pak se hodinu a půl nic nedělo. Utěšovala jsem se tím, že jsem alespoň dopsala včerejší deník, ale i tak mě moje trpělivost opouštěla, zato moje GRRRUI....ŠKRUŇK! mě dohnalo ještě dvakrát, než se začalo něco jiného dít.


Když jsme odsud konečně vyrazili, zjistili jsme, že nás na výlet jede 8. Cesta k lodi byla opravdu zážitek, prošli jsme asi přes 5 dvorků...vlastně skoro přes pokoje místních obyvatel, až jsme došli k bahnité pláži, kde jsme vtipnými až tragikomickými pohyby doklouzali k oceánu - někdo s botama, někdo boty nechal cestou v bahně. Já osobně se pro svou žabku musela třikrát vracet. Když jsme si boty i nohy od bahna očistili, nalodili jsme se pomocí podomácku vyrobeného žebříku na otlučenou, starší, ale snad pevnou loď. Kapitán nahodil motory a no, to byste měli slyšet! Oproti tomuto řevu je zvuk Zetoru tichý bzukot včelky. Navíc jsme se s Onďou shodli na tom, že hlava, zuby, no prostě celé tělo nám tak nějak vibruje. Myslím, že Ondra byl rád, že mu ze zubů nevyskákaly plomby. Většinu plavby jsme tedy trávili na přijdi, kde se dalo alespoň poskromnu bavit, šlo se i položit na palubu, protože její otřesy tu byly mnohem menší, než kdekoliv jinde na lodi. Po takto klidně a příjemně strávených dvou a půl hodinkách jsme dorazili k ostrovu Gili Labak, tedy cíli naší cesty.



O co horší byla naše cesta sem, o to krásnější byl její cíl. Na ostrově jsme šli nejdřív šnorchlovat a tady je asi škoda slov, prostě Vám sem nahrajeme pár fotek. Viděli jsme tu mimo jiné klauny, velmi zvláštní hvězdice, které jsme ještě nikde jinde neviděli, a taky jednoho ohromného perutýna, který budil respekt a ze kterého šel doslova i trochu strach. Však má taky ve svých trnech jed stejně účinný jako kobra. Ondra tady z toho byl úplně nadšený - popravdě, my oba. Korály měly úžasné barvy, viděli jsme sasanky, nepřeberné množství různobarevných rybek a rybiček, alespoň dva různé druhy ježků, kteří jakoby nás z pod ochrany svých trnů pozorovali, hvězdice a určitě i spoustu další podmořské havěti. Prostě šnorchlování na ostrově Gili Labak bylo absolutně nezapomenutelné.



Po šnorchlování jsme se vylodili na ostrůvek který má v průměru asi 200 metrů. Tady jsme strávili několik hodin, procházeli se, odpočívali, pili a jedli. Hodně nás překvapilo, že vzhledem k tomu, že se sem musí všechno dovážet, nebylo tu vůbec draho. Pro představu smažené nudle s vejcem stály jen 13.000 IDR. Ostrůvek má i svoje skromné, ale čisté zázemí v podobě toalet a sprch, takže se tu v poklidu dá i za určitý poplatek stanovat, případně jde i pronajmout chaloupka. Pokud bychom se sem vypravili ještě jednou, tuto možnost určitě využijeme. Bohužel i tady mě moje GRRRUI....ŠKRUŇK! dohnalo. A to hned dvakrát. Nebylo to moc příjemné, ale rozhodně příjemnější, než kdyby se to stalo na lodi. Tam totiž žádné zázemí nebylo.



Většinu zpáteční cesty jsme opět strávili na přijdi, ale těsně před doplutím zpět na Maduru jsme byli donuceni se přesunout na záď, protože začalo pršet. Z tohoto okamžiku máme i natočené video, které můžete zhlédnout níže. Vzhledem k dešti a celkové únavě jsme se trochu báli, že se zase budeme muset brodit bahnem zpátky. Měli jsme ale štěstí, protože byl zrovna příliv, no štěstí… bahnem se každopádně jít nedalo, a tak kapitán loď navedl jinam. Když jsme dorazili ke starému polorozpadlému molu, na které se člověk bál i podívat, aby se nerozložilo, kapitán řekl s úsměvem: "Vystupujem. Ale opatrně, může to klouzat." V duchu jsme si říkali, že vystupovat tady by bylo nebezpečné i za sucha. Ale přechod přes mohlo jsme naštěstí zvládli a cestu v dešti na motorce na hotel taky.



I přes drobné nepříjemnosti s lodí, bahnem, molem a mými střevy, musíme uznat, že tohle byl opravdu jeden z nejlepších výletu, na kterém jsme byli. ❤️




Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page