29. 8. 2023
Dnes ráno jsme se probudili opět časně. Místo, na kterém jsme strávili dnešní noc, bylo opravdu překrásné. Sbalili jsme stan a věci, vše naskládali na motorku a naposledy se pokochali krásou a klidem místa. Potom už nezbývalo nic jiného, než naskočit na motorku a vyrazit dále. Málem bych zapomněl, než jsme definitivně opustili vesnici, vydali jsme se najít a navštívit našeho známého z večera, mistra Petruse. Jezdili jsme po vesnici skoro dům od domu a ptali se, kde pan Petrus bydlí. Asi po dvaceti minutách jsme jeho dům našli a od jeho syna zjistili, že někam odešel a neví, kdy se vrátí. No nic, nechali jsme ho pozdravovat, rozloučili se a vyjeli k našemu dalšímu cíli.
Další zastávka byl vodopád Laiwi. Když jsme tam dorazili zarazilo nás, že je vstup k němu uzavřen. Nejprve jsme váhali, jestli máme přelézt zábranu, jelikož jsme neměli zájem, aby na nás někdo vyběhl s nepřátelským výrazem a mačetou v ruce. Naštěstí jel kolem nějaký pán a ten nás řečí těla a přátelským výrazem pobídl, ať neváháme a překážku svépomocí překonáme. Bránu jsme překročili (čti: přelezli) a vyrazili na cestu k vodopádu. Velice mile nás překvapilo, že cesta byla drážděná a vcelku dobře udržovaná. Asi po patnácti minutách chůze jsme sestoupili až pod vodopád, který byl impozantní. Celé tohle údolí bylo úžasné, i když tam nebyla tak azurově modrá voda jako na jiných místech, na nichž jsme byli. Na druhou stranu jsme tu byli jen my dva a džungle. To dodávalo všemu kolem nás jedinečnou atmosféru a celý dojem se krásně uhladil. Cestou zpátky jsme vstřebávali naše dojmy a nemohli jsme uvěřit, že je tak krásné a vcelku dobře udržované místo bez poplatků.
Odtud jsme pokračovali na jednu (nám již známou) pláž vzdálenou dvacet kilometrů od Waingapu. Tam se kromě jiného nacházejí i velmi fotogenické mangrovy. Dojeli jsme sem kolem poledne a už jsme neměli na dnešní den žádné plány. Na pláži jsme zaujali místo ve warungu hned u oceánu a objednali si kávu a dva kokosy. Než nám donesli pití, vyplnili jsme čas tak, že jsme využili aktuálního odlivu a šli udělat pár fotek. Zbytek odpoledne jsme trávili relaxací a udělali si i pár zvířecích přátel, kteří nám rádi pomohli s konzumací kokosů. Když se začalo schylovat k večeru, opustili jsme pláž a vyjeli hledat místo k přenocování. Po pár kilometrech a několika zajížďkách jsme našli místo vhodné k postavení stanu. Sice nebylo tak krásné jako předcházející noc, ale bylo klidné a celkem i pohodlné - pokud vezmeme v úvahu, že všude kolem nás byla tvrdá kamenitá krajina. Postavili jsme stan a šli spát.
Málem jsem zapomněl na to, že jsme dnes nenavštívili jen jeden vodopád, ale dva. První vodopád se jmenoval Ata Djawa a byla to pro nás jen taková rychlá zastávka. Nacházel se sice jen malý kousek od silnice, ale dalo se dostalit jen nad něj. To, jestli se k vodopádu dostanete zvrchu nebo zespodu, se z fotek na googlu poznat nedá. Takže tady na Sumbě vlastně pokaždé, když se někam vypravíme, nevíme, co tam na nás bude čekat. Oba dnešní vodopády vypadaly z fotek stejně krásně a nakonec byl mezi nimi opravdu velký rozdíl. Proto se snažíme navštívit všechna místa, která si označíme, abychom nebyli smutní, že jsme něco propásli.
Комментарии