top of page
Obrázek autoraPéťa Všudezdejší

Na Lombok a dál - den 43. pláž Tarimbang

Aktualizováno: 27. 5.

28. 8. 2023


Moc jsme doufali, že se dnes vyspíme lépe a tak moc se to nepovedlo! Pravdou je, že mecheche, co včera v noci probíhalo naproti přes cestu, už dnes nepokračovalo, ale bohužel nás celou noc otravovali komáři. Jsou tu, hajzli, nějací odolní, protože náš místní RAID do zásuvky jel na plné obrátky, všichni mravenci v okolí pěti metrů byli tuhý, ale komáři nám dál vesele lítali kolem hlav. O půlnoci mě to vzbudilo, do 4 jsem nezabrala, a když jsem konečně usnula, začali odjizdet rybáři…jako nechci si úplně stěžovat, ale jen jsem tím chtěla říct, že jsem se vlastně už těšila na to, až si večer lehneme ve stanu.


Někdy před 7 jsem to už nevydržela a vstala. Jen co jsem dodělala čaj, vstal i Onďa a byl čas jít na snídani. Po včerejší zkušenosti jsme ji nechtěli nechat na stole ležet dlouho, aby ji zas dříve neobjevili mravenci. Po jídle jsme začali pozvolna balit a šli se ještě narychlo ošplouchnout, protože jsme nevěděli, kdy se znovu dostaneme ke sprše.


Dnešním plánem bylo dojet zpět do města Waikabubak, kde jsme chtěli strávit noc v tradiční vesnici. Ještě jsme si cestou naplánovali jednu zastávku, a to na pláži Kerewe. Jenže…


Kakaové boby na stromech, Sumba Indonésie
Kakaové boby na stromech

Vyrazili jsme a cesta popravdě moc neodsýpala, protože silnice byla trochu... ne o dost horší než včera…ale na druhou stránku jsme projížděli ohromnou kakaovou plantáží, která nás svou rozlohou hodně překvapila. Projížděli jsme skrz ni asi 10 minut a někde uprostřed jsme prostě museli zastavit, vyfotit několik plodů a udělat krátké video. Cestou necestou jsme pokračovali dál kupředu, až se zničehonic, jakoby mávnutím kouzelného proutku, cesta zlepšila. Díky tomu se náš postup značně zrychlil a my ještě během dopoledne dojeli na pláž Kerewe. Našli jsme tu takovou příjemnou plážovou restauraci, řekněme spíš možná bar, posadili se uvnitř rozhodnuti, že si na chvilku odpočineme u kávy či drinku. Jakmile jsme si sedli, přišel k nám číšník s tím, že jestli nejsme ubytováni v jejich hotelu, minimální útrata je stanovena na 150 000 za osobu. Děkujeme, ale vzhledem k našemu lowcost cestování tu nechceme nechávat skoro pětibábu. Tak jsme se zase hezky zvedli a šli si projít kousek pláže. Pravdou je, že jsme tu moc dlouho nevydrželi především proto, že na pláži nebyl nikde ani kousek stínu.


V tuto chvíli jsme se dostali nejblíž k pláži Nihiwatu, která byla odsud vidět. Byli jsme od ní asi 2 kilometry. Proč něco takového vůbec zmiňuju? Důvod je prostý. Pláž Nihiwatu je soukromá pláž náležející k hotelu Nihi, což je v podstatě jeden z nejlepších hotelů světa. Pokud byste se tam chtěli vypravit, počítejte s tím, že jedna noc v tomto komplexu stojí pro dvě osoby okolo 50 000 Kč, přičemž má hotel ale v podmínkách, že minimální doba pobytu je 5 dní. Pokud by jste přemýšleli, že budete v Indonésii cestovat podobně jako my, za tyhle peníze tu můžete být opravdu hodně dlouho… tak jak tedy, 5 dní nebo půl roku? Rozhodnutí je jen a jen na Vás.


Původně jsme se tady na pláži chtěli zdržet, ale vzhledem k podmínkám restaurace jsme se rozhodli pokračovat dál. Do města Waikabubak jsme dojeli už okolo poledne a zajeli s Lulu do servisu, protože po nás chtěla výměnu oleje. Pak jsme si dali oběd, u kterého jsme se rozhodli, že se nám tu nechce trávit celé odpoledne kvůli tomu, abychom mohli u průvodkyně Yuli v její vesničce přenocovat. A tak jsme zase vyrazili na cestu.


Nekonečná a prázdná pláž Kerewe ostrov Sumba
Nekonečná a prázdná pláž Kerewe

Kousek za městem jsme zastavili ve stínu a chvíli odpočívali na nahrubo stlučené lavičce u nějakého domku. Dalším cílem naší cesty byla pláž Tarimbang. Od města byla ale vzdálená 130 kilometrů, a tak jsme doufali, že místo pro postavení stanu najdeme někde cestou. Mnohokrát jsme zastavili a zkoumali okolí, ale žádné vhodné místečko jsme tentokrát nenašli. A tak se stalo, že jsme stan postavili až přímo na pláži. Místo to bylo překrásné, ale tak nějak jsme oba věděli, že nápad stanovat zrovna tady není nejlepší. Popravdě na pláži spíme hodně rádi, protože se tu stan staví velmi snadno a navíc je ležení uvnitř měkkoučké. Želbohu je ale tato pláž známá tím, že se zde vyskytují krokodýli mořští. Taky jste nevěděli, že existujou? My taky ne, ale jak jsme už na Lomboku v zoo parku zjistili, jsou to potvory dlouhé okolo 5 metrů, žijí v ústí řek a lovit chodí do moře. Naše ideální stanovatcí místečko bylo na břehu řeky s výhledem na pláž…ach jo.


Ještě, než jsme začali stan stavět, přijel sem nějaký pán na motorce, a tak jsme se ho pomocí překladače zeptali, jestli je tu stanování bezpečné. “Ano, v pohodě, ti krokodýli žijou kus dál proti proudu…” No, moc mě neuklidnil. Když tenhle pán odjel, přišel další. Ten nám říkal něco v podobném stylu. Jen se trochu bál, jestli nejsme se stanem moc na kraji břehu řeky, protože až v noci přijdou s přílivem velké vlny, mohly by odnést i náš stan… Super. Když později přišel 3. člověk, ten tvrdil, že tu krokodýli už dva roky nejsou, že se asi přestěhovali někam jinam. Nezbývalo než doufat, že má pravdu a jít spát…



5 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page