Na Lombok a dál - den 37. vodopád Tanggedu

22. 8. 2023

Tak tahle noc ve stanu byla opravdu krutá. Asi to bylo tím, že jsme postavili pouze vnitřní vrstvu stanu, a tak jsme pociťovali nejen noční ochlazení, ale také vítr. Navlékla jsem se do všeho, co bylo k dispozici, přikryla se nejen svou dekou, ale také ručníkem a až pak mi nebyla zima. Ondra všechno zvládl s mnohem lehčí výbavou… Moc dobře jsme se nevyspali nejen kvůli zimě, ale také kvůli tomu, že bylo na pláži docela rušno. Jakmile se setmělo, začali přijíždět rybáři a vyjíždět na noční lov. Noc byla tedy hrozná, ale když jsem se ráno vzbudila, zrovna začalo svítat a to za ty útrapy stálo. Sluníčko vycházelo přímo nad mořem a dnes zabarvilo okolní svět do oranžova. To byla zase nádhera! Dokonce sem nějací lidé přijeli fotit romantické fotky - ani se jim moc nedivím.

Když jsme se během včerejšího večera dívali na naši další naší trasu, zjistili jsme, že si Google myslí, že příštích 120 kilometrů nám bude trvat něco okolo 5 hodin. Dokonce nám jeden řidič, který sem včera přijel se svými klienty, řekl, že dál už se to projet pořádně nedá. Díky tomu bylo rozhodnuto, že se odsud vrátíme do hlavního města Waingapu a tam rozhodneme, kudy povede naše další cesta. V 7 už jsme zase byli na cestě. Protože se ale jelo po hlavní silnici, těch 130 kilometrů jsme zvládli ujet velmi rychle. Cestou jsme se ještě stavili na snídani a domluvili se, že dál prozkoumáme severní část ostrova.

Prvním cílem našeho dnešního putování se stal vodopád Tanggedu. Dojeli jsme k němu někdy okolo půl třetí a šli na výpravu. Bylo to vlastně první místo, kde po nás tady na Sumbě chtěli vstupné. To bylo ale jen pár korun, tak nám to ani nevadilo. Za průjezd motorkou k parkovišti nad vodopádem jsme zaplatili 10 000 Rp (15 Kč) a přejeli takový šílený most přes hluboké údolí a dál pokračovali úzkou pěšinkou mezi rýžovými poli.

U vodopádu jsme se nejen vykoupali, ale i ošplouchli, dali jsme si kosáka a Ondra se aktivně věnoval focení scenérií. Strávili jsme tu asi 2 hoďky, a ačkoliv tu bylo celkem rušno, moc se nám tu líbilo. Bylo hezké se cítit zase trochu čistá, ale bohužel cestou zpátky k motorce po schodech nahoru jsem se zpotila jak to prase. Vlastně ani nevím, jestli se prasata potí, ale říká se to…

U motorky jsme přebalili věci, naskočili na stroj a vyrazili. Ujeli jsme asi 300 metrů a zastavili nás jiní návštěvníci, kteří měli prázdnou pneumatiku. Poprosili nás, jestli můžeme nějak pomoci. Vzhledem k tomu, že Ondra neponechal nic náhodě, byli jsme vybaveni nejen pumpou, ale i sestavou na opravu defektů. Půjčili jsme jim tedy vše, co jsme měli k dispozici, ale nakonec využili jenom tu pumpu. Alespoň jsme měli příležitost zjistit, že opravdu funguje. Oproti té předešlé, kterou jsme měli, rozhodně zlepšení.

Pak už jsme pokračovali vesele kupředu, vrátili se k oceánu a jeli na pláž, kde jsme měli v plánu strávit další noc. Jen co jsme postavili stan, začalo zapadat slunce a skoro všichni, se kterými jsme se na vodopádu potkali, sem přijeli na západ. Byli překvapeni tím, že se tu chystáme strávit noc, a po pravdě to vypadalo, že nám to i trochu závidí. Ani se jim nedivím.

Jakmile se sluníčko schovalo, dali jsme si večeři a byli rádi, že máme za sebou další krásný den v tak trochu jiné Indonésii.