top of page

Na Lombok a dál - den 37. vodopád Tanggedu

Aktualizováno: před 4 dny

22. 8. 2023


Tak tahle noc ve stanu byla opravdu krutá. Asi to bylo tím, že jsme postavili pouze vnitřní vrstvu stanu, a tak jsme pociťovali nejen noční ochlazení, ale také vítr. Navlékla jsem se do všeho, co bylo k dispozici, přikryla se nejen svou dekou, ale také ručníkem a až pak mi nebyla zima. Ondra všechno zvládl s mnohem lehčí výbavou… Moc dobře jsme se nevyspali nejen kvůli zimě, ale také kvůli tomu, že bylo na pláži docela rušno. Jakmile se setmělo, začali přijíždět rybáři, kteří postupně vyráželi na noční lov. Noc byla tedy hrozná, ale když jsem se ráno vzbudila, zrovna začalo svítat, a to za ty útrapy stálo. Sluníčko vycházelo přímo nad mořem a dnes zabarvilo okolní svět do oranžova. To byla zase nádhera! Dokonce sem v tuto ranní dobu přijeli nějací lidé fotit romantické fotky - ani se jim moc nedivím.


Východ slunce na pláži Watuparunu Sumba
Východ slunce na pláži Watuparunu

Když jsme se během včerejšího večera dívali na naši další trasu, zjistili jsme, že si Google myslí, že nám příštích 120 kilometrů bude trvat něco okolo 5 hodin. Dokonce nám jeden řidič, který sem včera přijel se svými klienty, řekl, že dál už se to projet pořádně nedá, že dál už cesta nevede... Díky tomu jsme pozměnili plány a domluvili se, že se odsud vrátíme do hlavního města Sumby, kde se rozhodneme, kam povede naše další cesta. V 7 už jsme zase byli na cestě. Protože se ale jelo po hlavní silnici celkem dobře... Ne, pardón, to byla úplná blbost! Tak tedy: Protože je tu hlavní silnice úplně perfektní - žádné díry, velká přehlednost i dostatečná šířka - těch 130 kilometrů jsme zvládli ujet velmi rychle. Cestou jsme se ještě stavili na snídani a domluvili se, že dál prozkoumáme sever střední části ostrova.


Prvním cílem našeho dnešního putování se stal vodopád Tanggedu. Dojeli jsme k němu někdy okolo půl třetí a šli na výpravu. Bylo to vlastně první místo, kde po nás tady na Sumbě chtěli vstupné. Naštěstí to ale bylo jen pár korun. Za průjezd motorky k parkovišti nad vodopádem jsme zaplatili ke vstupence zaplatili další drobné (15 Kč). Abychom se tam dostali, museli jsme přejet přes takový šílený most klenoucí a kývající se nad hlubokým údolím, a dál jsme pokračovali úzkou pěšinkou mezi rýžovými poli.



U vodopádu jsme se nejen vykoupali, ale i ošplouchli, dali jsme si kokosáka a Ondra se aktivně věnoval focení scenérií. Strávili jsme tu asi 2 hoďky, a ačkoliv tu bylo celkem rušno, moc se nám tu líbilo. Moc jsem si užívala, že se cítím zase trochu čistá. Bohužel mi ten pocit dlouho nevydržel, protože jsem se cestou zpátky k motorce (po schodech nahoru) zpotila jak to prase. Vlastně ani nevím, jestli se prasata potí, ale říká se to…


U motorky jsme přebalili věci, naskočili na stroj a vyrazili. Ujeli jsme asi 300 metrů a zastavili nás jiní návštěvníci vodopádu, kteří měli prázdnou zadní pneumatiku. Zeptali se nás, jestli jim náhodou nemůžeme nějak pomoci. No, a měli vážně kliku. Vzhledem k tomu, že Ondra neponechal nic náhodě, byli jsme vybaveni nejen pumpou, ale i sestavou na opravu defektů. Půjčili jsme jim tedy vše, co jsme měli k dispozici, ale nakonec využili jenom tu pumpu. Alespoň jsme měli příležitost zjistit, jestli opravdu funguje. A musíme uznat, že pokud ji srovnáme s tou předešlou, kterou jsme měli, byla tato změna rozhodně zlepšením.


Pak už jsme pokračovali vesele kupředu, vrátili se k oceánu a jeli na pláž, kde jsme měli v plánu strávit další noc. Jen, co jsme postavili stan, začalo zapadat slunce a skoro všichni, se kterými jsme se na vodopádu potkali, sem přijeli sledovat západ slunce. Byli překvapeni tím, že se tu chystáme strávit noc, a po pravdě to vypadalo, že nám to i trochu závidí. Ani se jim nedivím.


Jakmile se sluníčko schovalo, dali jsme si večeři a byli rádi, že máme za sebou další krásný den v tak trochu jiné Indonésii.

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

コメント


bottom of page