19. 7. 2022
Ráno jsem se vzbudila až nezvykle brzy, a to i na mě. Vzhledem k tomu, že jsme včera přijeli opravdu docela pozdě a navíc jsme ještě chvilku vysedávali, než jsme šli zalehnout, spala jsem opravdu krátce. Nejdřív jsem byla trochu zmatená, co mě vlastně probudilo, ale pak jsem si uvědomila, že jsme zase na ostrově, kde převládá islám. Po dlouhé době, kterou jsme strávili na Bali, už jsem trochu pozapomněla, že mešity hlučí ještě před rozedněním…
I když jsem to ještě chvilku zkoušela, už jsem nezabrala. Proto jsem se rozhodla, že půjdu realizovat slib, který jsem dala sama sobě, a to ten, že budu alespoň třikrát týdně cvičit, i když jsme na cestách. Vzhledem k posledním pár dnům, kdy Arak tekl celkem proudem, to ale nebylo vůbec jednoduché. Zvládla jsem něco málo přes půl hodinky a uznala, že to by pro dnešek mohlo stačit. Na ubytování jsme si dali výbornou snídani a všichni společně vyrazili na pláž Tanjung Aan. Cesta nás vedla po krásné čtyřproudové silnici kolem zbrusu nového závodního okruhu MotoGP Pertamina Mandalika. Je trochu smutné, že u nás v Brně už se MotoGP nejezdí a tady přitom vlastně úplně začíná. Přepadla mě trochu nostalgie kvůli vzpomínkám, které mám z dob, kdy jsem na okruh chodila hlídat. Co o pláži říct? Rozhodně to, že pokud budete na Lomboku, tuhle určitě nevynechejte. Je to nádherná hluboká zátoka s pudrovým bílým pískem a tyrkysově modrou vodou. Míst k sezení i ležení je tu nespočet a jídlo i pití si můžete bohatě vybírat. My jsme tu byli vážně moc spokojení. Jediné, co trochu kazí dojem, jsou neustále se opakující nálety prodejců, kteří Vám nabízí pořád dokola to stejné. Navíc se tu potkáte mnohem častěji s tím, že se Vám snaží něco prodat děti.
V podstatě celý den jsme strávili na pláži. K večeru jsme měli v plánu ještě zajet do jeskyně, ze které těsně před setměním vylétávají stovky netopýrů. Nejenže jsme měli v plánu tam zajet, my tam zajeli. Bohužel ale zhruba 10 minut poté, co odletěli. Snad se nám to zítra zadaří líp.
Odsud už jsme vyrazili do víru velkoměsta. Ona tedy Kuta na Lomboku žádné velké město není, ale oproti tomu, jak to tu vypadalo před 3 lety, tedy na začátku Covidu, jsem si tu tak připadala. Na večeři jsme zašli do mexické restaurace a myslím, že jsme opravdu udělali dobře. Jídlo bylo výborné. Pak jsme ještě pokračovali do jednoho z klubů na pár drinků a trochu toho tančení. Do pelechu jsme se tak dostali někdy kolem půlnoci a já jen doufala, že se mi zítra podaří spát trochu dýl.
Comentários