Na Lombok a dál - den 28. Pláž Koka
13. 8. 2023
Dnes, jelikož je neděle, neplánovali jsme žádná turistická místa, protože v tyto dny jsou dražší vstupy. Proto jsme zvolili výlet do krásné zátoky vzdálené padesát kilometrů od našeho ubytování. Dopoledne jsme relaxovali a lenošili na ubytování a v jedenáct hodin jsme se vydali na cestu na pláž Koka.
Cesta přes hory byla klikatá, ale malebná. Všude kolem nás bujná vegetace a sem tam se nám naskytl výhled do údolí, za kterým se rozpínal nekonečný oceán. Asi po hodině a půl jsme byli na místě. Zaplatili jsme vstup a pokračovali v cestě. Nemilé zjištění nastalo, jakmile jsme dojeli k pláži a chtěli po nás další peníze. Ze začátku jsme moc nechápali proč, když už jsme jednou platili. Péťa se do toho hned opřela a chtěla lístek o zaplacení, jinak nic dávat nebude. Ten samozřejmě neměl a bez poplatku nás nechtěl pustit dále. Trochu patová situace, že? Nakonec to dopadlo tak, že chlapík snížil cenu na polovinu. Tuto částku, i když neradi, jsme uhradili a vjezd na pláž byl konečně volný. Zaparkovali jsme motorku a vedle nás parkoval chlapík a z motorky vytahoval arak. A tak jsme ho hned oslovili a on nám na vzájemné přátelství poslal láhev araku a my obratem poslali tu naši. Po degustaci a vzájemném představení jsme začali vyzvídat, odkud je atd. Rodney je z JAR, ale žije na Bali a cestuje po Indonésii jako my. Společně jsme se přesunuli na pláž, ale potom jsme se rozdělili. Rodney se šel projít po pláži a udělat pár fotek a my se šli vykoupat do oceánu. Do hodinky jsme se opět sešli v nedalekém warungu, kde jsme nadále pokračovali v přátelském rozhovoru a do toho se výborně najedli. K jídlu jsme si vybrali nečekaně rybu a majitel nám z ní udělal dvouchodové menu. Výbornou rybí polévku a krásné steaky. Oběd mě natolik zmohl, že jsem to zaparkoval do nedaleké hamaky a na hodinu usnul. Když jsem se probral, Rodney akorát nasedal na motorku a Péťa si četla. Přesunul jsem se ke stolu a dal si kávu, abych se probral na následující cestu zpět.
Cesta na ubytování byla tak trochu nevšední. Po několika kilometrech jsme dojeli partu mlaďáků, kteří si zpříjemňovali cestu alkoholem. Nevšední na tom bylo to, že část party jela na korbě pickupu a část jela na motorkách. Ti, co jeli na autě, tam měli udělaný bar, rozlívali alkohol a podávali jej ostatním, co jeli na motorkách. Když si všimli, že za nimi jedeme a jsme u vytržení z toho, co tam předvádějí, pozvali nás, ať se k nim připojíme. Péťa z tohoto pozvání nadšená nebyla a namítala, že je to nebezpečné. Ale mně to i přes Petiny námitky nedalo a zapojil jsem se. Jednoduché to úplně nebylo, jelikož silnice byla pěkně klikatá. Musel jsem najet vedle auta, sladit s ním rychlost i styl, jakým si najížděl do zatáček, pustit se jednou rukou řidítek a převzít si kelímek s nápojem, ten vypít a stejným přibližováním manévrem kelímek vrátit. Co vám budu povídat: prostě zážitek, který jsem si nemohl nechat ujít. Potom jsme se s nimi rozloučili a odpojili se od jejich konvoje.
Po příjezdu na ubytování jsme dali sprchu a vyrazili na večeři. Jelikož ráno budeme vstávat už ve čtyři hodiny, po jídle jsme šli rovnou do pelechu a spát.