Na Lombok a dál - den 14. Palau Moyo
30. 7. 2023
Dnešní den nám sice začal brzy, ale velice příjemně. Už o půl páté našeho času začal zvonit telefon. Trošku mě to překvapilo: “Kdo může volat v takovou nekřesťanskou hodinu?” O to příjemnější zjištění bylo, když jsem se dozvěděl, že volají kamarádi, co se vrátili z vody a měli dopíjení zásob, při kterém si na nás vzpoměli. Jelikož bylo ještě dost brzo a čekala nás cesta na ostrov Pulau Moyo, šel jsem si ještě lehnout a snít.
Po konečném probuzení začala poslední fáze příprav na cestu. Sbalit si věci potřebné k našemu dvoudennímu pobytu na ostrově, zajet si koupit snídani a svačinu na cestu, jelikož plavba bude trvat dvě až tři hodiny. Po těchto peripetiích už zbývalo čekat na náš odvoz do přístavu. Jaké bylo pro nás překvapení, když taxikář dorazil o půl hodiny dříve, než jsme si jej objednali. My počítali s velkou rezervou tak, jak jsme z Bali zvyklí, ale díky brzkému příjezdu se naše rezerva ukázala přehnanou. Nevadí, raději počkat, než loď nestihnout, však na tento ostrov jezdí loď jen jednou denně. Náš taxikář byl úplně super. Nejprve nás upozornil, že jedeme moc brzy a v přístavu žádné zázemí není. Poprosili jsme jej, pokud má čas, mohli bychom dát někde kávu a zabít trochu času. Imran souhlasil a vzal nás do příjemné místní kavárny, kde jsme poprvé za celou dobu, co jsme na Sumbawě, konečně ochutnali sumbawskou kávu. U kávy jsme se dali do řeči a zjistili, že Imran se živí jako průvodce a taxikaření má spíše jako bokovku. Doporučil nám pár míst, kam se jet podívat, ale většinu jsme už přejeli a vracet se nám nechce. Stejně toho je ještě dost před námi. Ale doporučil nám jedno místo, kam se chceme vypravit a za které jsme moc rádi. Je to místní záliv, kde dělají šnorchlovací výlety se žralokem velrybím. Věděli jsme, že tu žijí, i jsme našli pár míst, kde se s nimi může člověk potkat, ale o tomto místu nikdo z nás neměl ani potuchy. Dopili jsme kávu, zaplatili a vydali se do přístavu, jelikož čas byl neúprosný a v poledne měla naše loď odplouvat. Cestou jsme pokračovali v přátelském rozhovoru, Imran se rozpovídal a podělil se s námi o situaci, která se mu přihodila dva měsíce zpátky. Byl to příběh jak z Hollywoodu. Před dvěma měsíci šel chlapík vyhodit domácí odpad do popelnice, u kterých potkal člověka, který se choval divně a v ruce měl zavázanou igelitku. Zeptal se ho, co v ní má. A osoba mu ledabyle odpověděla, že nic a ať si hledí svého. Jemu však ta odpověď přišla divná, a tak se tam vrátil a igelitku otevřel. V igelitovém pytli bylo právě narozené dítě ještě celé od krve. Vzal jej k sobě domů a jelikož sám už děti měl a o další hladový krk se starat nemohl, začal mu hledat náhradní rodinu. Po dvanácti hodinách se dítě dostalo až k Imranově rodině. On sám už je jedenáct let ženatý, ale za celou tu dobu jim potomek nebyl přán. A tak se kluka ujali a osvojili si jej. Dali mu jméno “Dar od boha” a byli moc šťastní že si našel cestu k nim. Do teď nemůžou uvěřit tomu štěstí, které je potkalo. Tento človíček jim chyběl k tomu, aby jejich rodina byla úplná a přinesl štěstí do jejich domu.
Po příjezdu do přístavu jsme se dozvěděli, že naše loď bude mít dvě hodiny zpoždění. Rozloučili jsme se s Imranem a čekali, než se budeme moc nalodit. Čas si zpříjemňoval každý po svém. Péťa si četla a já sledoval cvrkot v přístavu. Do toho všeho jsme popíjeli arak, který jsme sehnali přes Imrova bratra. Po hodině čekání nám řekli, že se můžeme nalodit. Tak jsme se nalodili a čekali, co se bude dít dál. Na to, že to byl opravdu klidný přístav každou chvíli přijížděl skútr a přivezl nějaký proviant či balíky různých věcí. Největší vzrůšo bylo, když připlula loď z nějakého jiného ostrůvku, která na palubě mimo jiné vezla i krávu. A tak jsme další půl hodinu strávili tím, že jsme sledovali, jak chudáka krávu dostávají z lodi. Kdyby tam byli ochránci zvířat, myslím, že by stříleli. V tom kapitán zavelel, kotva šla z vody ven a my vypluli na vytoužený ostrov Moyo.
Po příjezdu na ostrov Palau Moyo už bylo pozdní odpoledne. Jelikož úroveň odlivu se dostala na své minimum, nebylo úplně snadné zakotvit v přístavu. Po deseti minutách manévrování se vše podařilo a my mohli konečně na pevninu. Hotel jsme měli hned u přístavu, a tak cesta k němu trvala něco o kolo dvou minut. Na ubytování na nás už netrpělivě čekali a vše měli pro nás nachystané. Ubytovali jsme se a začali se seznamovat s okolím a domlouvat výlet na další den. Potom si dali výbornou večeři, pár drinků araku a šli si lehnout.