1. 2. 2023
A je to tady! Dnes konečně začala naše cesta z Bali na Jávu. Vyrazili jsme z našeho domu na jihu Bali směrem do přístavu Gilimanuk. Odjezd odsud jsme museli odkládat, protože jsme byli lehce nachlazení a nechtěli riskovat to, že by se náš stav při dlouhých přejezdech na motorce zhoršil.
Ačkoliv jsme vstávali brzo, mno, brzo, v 7 to bylo, tak než jsme se nasnídali a dobalili poslední věci, bylo něco okolo 10. hodiny. Těch stopadesát kilometrů, které nás dělily od přístavu Gilimanuk, jsme zvládli ujet za čtyři a půl hodiny. Když ale odečtu první pauzu na oběd a druhou na kafe, byli jsme skoro rychlejší než vítr. 😉 Do přístavu jsme dorazili okolo půl třetí a ve tři jsme už byli na cestě přes Balijský průliv, který je široký 3,2 km a odděluje Bali od Jávy.
Lístek na trajekt, který nás dva i naši motorku Lulu Belle (tak se ta naše holka jmenuje) dostal na sousední ostrov Jáva, stál necelých 35 000 IDR. Měli jsme trochu obavu, jestli neproběhne nějaká kontrola dokladů ohledně vlastnictví motorky, ale nic takového nás tu nečekalo. Společně s jízdenkami na trajekt se nám podařilo koupit ještě dvě lahvinky Araku (to je prosím místní pálenka vyráběná především z kokosu).
Jaké bylo naše překvapení, když jsme na Jávě zjistili, že cesta trajektem netrvala ani minutu. Nejde Vám to do hlavy? Taky jsme se nad tím nejdřív pozastavili, ale nakonec jsme přišli na to, že na Jávě se čas oproti Bali o hodinu posouvá. Jakmile jsme z trajektu vystoupili, zapadli jsme do nejbližšího warungu (restaurace), abychom trochu eliminovali účinky Araku. To se nám celkem rychle podařilo, takže jsme odsud mohli pokračovat po silnici směrem na sever, abychom se dostali co nejblíže k národnímu parku Baluran, kam se chceme zítra podívat. O tomto národním parku jsme slyšeli, že to tam vypadá, jako v Africe, tak jsme celkem zvědaví, co nás tedy zítra čeká. 🦓🦒😎
Trochu náš překvapil provoz tady na Jávě. Silnice byly vesměs v pohodě, jen se tu pohybuje mnohem větší množství velkých kamionů než na Bali. Navíc jezdí celkem rychle, takže si člověk na motorce (čti skútru) nepřipadá moc komfortně. Zatím jsme ale ujeli jen pár kilometrů a hlavně jsme jeli z přístavu, takže ten provoz tak nějak přikládáme tomu. Teprve uvidíme, co nás na silnicích bude čekat dál.
Když jsme dojeli k našemu ubytování, mile nás překvapilo, že je situováno v posledním domě vesnice a za ním už se nachází jen třtinová pole. Zrovna v době, kdy jsme vybalovali věci, se ozvalo cinkání zvonečků a chvíli na to se objevila stáda oveček. Jejich pasáčci je zrovna zaháněli z pastvy domů.
Dnes už nás tedy čeká jenom večeře (možná) a odpočinek.
PS: Tu večeři jsme si nakonec ani nedali, protože jsme byli ještě celkem nadlábnutí z pozdního oběda.
Comments